Prosincové vydání měsíčníku Vesmír

K letošní Nobelově ceně za fyziologii a lékařství, kterou si odnesli tři imunologové za odhalení klíčových mechanismů obranyschopnosti organismu, se vrací podrobným vysvětlením jejich objevů Václav Hořejší v článku Signály nebezpečí - Další imunologická Nobelova cena. Závěrem konstatuje, že přes obrovský pokrok ve výzkumu imunitního systému zůstává stále ještě spousta záhad čekajících na vyřešení.

Dlouhou, klopotnou, ale i dobrodružnou cestu genetiky jako vědního oboru od Johanna Gregora Mendela po vznik moderní molekulární genetiky líčí Vladimír Vondrejs v první části článku nadepsaného výmluvně Co je to gen?

Nejen milovníka hudby nadchne v prosincovém čísle měsíčníku Vesmír článek Dagmar Krejčí a Petera Zamarovského Za hudbou dávných časů. Zavádějí čtenáře až do starověkého Sumeru - až k dávným Sumerům totiž sahají kořeny naší hudební kultury. Odkazují na archeologické nálezy na Královském pohřebišti mocného městského státu Sumerů Uru, kde byly objeveny i strunné drnkací hudební nástroje - lyry staré 4 a půl tisíce let, které patří k mimořádným světovým unikátům. Autoři píší - cituji: "Stářím, výzdobou i velikostí jim nemůže do dnešní doby konkurovat žádný podobný nález. Svou okázalostí, krásou a jistě i božským zvukem patřily do chrámů a paláců. Staly se nedílnou součástí pohřební výbavy nejvyšších vrstev sumerské společnosti..." - konec citace. Jak byly lyry zdobené? Jakou hudbu staří Sumerové hráli? Jak můžeme dnes nahlédnout do jejich hudebního světa? Co museli znát k ladění svých nástrojů? Jak objevili nebo odkud znali čistou kvartu a čistou kvintu? Jaké znali a používali tónové řady? To jsou otázky, kterými se Dagmar Krejčí a Peter Zamarovský podrobně zabývají a závěrem konstatují, že nejstarší hudební kultura světa, zrozená v dalekém Sumeru, zasáhla okolní i vzdálené země - a vychází z ní v podstatě i náš evropský hudební systém, který tak má mnohem hlubší kořeny, než se dříve myslelo.

Od zvuků hudby pak může čtenář prosincového vydání měsíčníku akademické obce Vesmír přejít k jevům doprovázeným zvuky daleko silnějšími a méně uchu lahodícími. Roman Volný popisuje vznik, podoby a doprovodné jevy nebezpečných přírodních dějů - svou práci nadepsal Bouřka, nebo konventivní bouře?

Opukový fenomén na zvlněných okrajích České tabule - tak zní název znamenitého článku Jana Vítka, který nejen slovy, ale i mistrnými fotografiemi dokumentuje nádheru a neopsatelnou rozmanitost přírody naší země. Vysvětluje, co vše se skrývá pod běžně užívaným, ovšem nejednoznačným lidovým názvem opuka a kde se těžila. Připomíná, že z opuky byla postavena většina románských církevních staveb v Čechách, včetně baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, rotundy sv. Jiří na Řípu či kaple sv. Kateřiny v České Třebové. Představuje pak specifika opukových útvarů - "hřívy" a "palice", skalní dutiny a perforace, podzemní rozsedliny i podzemí opukových lomů.

"Slovo ´archiv´označuje soubor dokumentů zachycujících minulost nebo budovu, kde jsou takové dokumenty uloženy. V posledních letech se tohle slovo používá také pro sedimenty, které odrážejí vývoj dřívějšího prostředí, popřípadě místa jejich uložení." Těmito slovy otevírá Tomáš Matys Grygar svůj pozoruhodný článek Co zaznamenal sedimentární archiv ve Strážnickém Pomoraví a pokračuje - opět cituji: "Sedimentární archivy jsou sice hůře čitelné než historické dokumenty, ale mohou pokrývat i delší časová období, což je nesporná výhoda. Bohužel jsou sedimentární archivy většinou nejednoznačné (při jejich uložení došlo k redukci původní paleoenvironmentální informace), mohou v nich být hiáty (přerušení sedimentace) a někdy se obtížne datují. Překonání těchto obtíží ale slibuje odpovědi na otázky, jakými jsou například popis klimatických změn nebo vliv člověka na krajinu v minulosti." - konec citace. Ve velmi čtivě napsané práci pak autor vysvětluje, jaké jsou záludnosti záznamu eroze v nivách evropských řek, jestli jsou povodňové sedimenty použitelné jako archivy, co mohou říci o vlivu využití krajiny člověkem na chování řek - a to i v souvislosti s tolik diskutovanou globální změnou klimatu - a nakonec představuje čtenáři výsledky pět let trvajících výzkumů ve Strážnickém Pomoraví, kde hledali otisk aktivit Velkomoravské říše, středověké zemědělské kolonizace i socialistické kolektivizace.