Probuzená (Fajtova) Národní galerie. A co bude dál?

Aj Wej-wej zahalil Zvěrokruh před Národní galerií do fólie, aby upozornil na běžence|foto: Filip Jandourek

Do Národní galerie nastoupil Jiří Fajt s vizí otevřít ji lidem, významným umělcům a projektům s mezinárodním přesahem. Mezi klíčové body koncepce rozvoje patřilo řešení problému podfinancování, reorganizace některých stálých výstav, přehodnocení dramaturgie jednotlivých budov a vytvoření nové akviziční politiky pro současné umění. A také vyřešení dilematu, zda opravit Veletržní palác nebo ho opustit a pro moderní sbírku postavit novou budovu. Nakonec zvítězila první varianta. Odvolání Jiřího Fajta přišlo ani ne dva měsíce po tom, co Národní galerie vyhlásila mezinárodní architektonickou soutěž.

Dynamické změny a rekordní návštěvnost

„Za Jiřího Fajta došlo k neobyčejně dynamickému posunu galerijních aktivit, které minimálně od nástupu Milana Knížáka byly skoro nulové. Na druhé straně si myslím, že Národní galerie pod jeho vedením nedospěla k rekonstrukci sbírek, zejména v moderní sbírce se to ukazuje jako velký problém. Ale ten posun, komunikace se světem, výstavní program, to vše je radikálně odlišné od skomírání posledních třiceti let,“ myslí si historička umění Marie Klimešová.

Fronta na výstavu díla Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně v Praze|foto: Michal Krumphanzl,ČTK

„Galerie přitáhla nové vrstvy návštěvníků, některé projekty byly mimořádně úspěšné, ale rozhodně to není jenom práce generální ředitele, ale velkého týmu kurátorů,“ upozorňuje Radim Vondráček, předseda Uměleckohistorické společnosti. Redaktor časopisu Art+Antiques Jan Skřivánek vyzdvihuje především projekty kurátorky Anny Pravdové. „Příliš se ale nepodařilo uskutečnit víc původních projektů vzešlých z badatelského úsilí pracovníků galerie,“ říká.

Výstava František Kupka 1871–1957 Národní Galerie Praha, Valdštejnská jízdárna|foto: Profimedia

Národní galerie se pod vedením Jiřího Fajta zaměřila na oživení jednotlivých budov. Založila tradici otevřených vernisáží, takzvaných Grand openingů, na které se postupně naučily chodit tisíce lidí. Zvýšila se také celková roční návštěvnost galerie, která v roce 2016 historicky poprvé překročila hranici 700 tisíc návštěvníků. Koncem roku 2017 však otevřela kurátorka Tereza Stejskalová debatu o vnitřním chodu instituce. Na nespolehlivost a neprofesionalitu si pak stěžovali i další kurátoři a umělci. K debatě se připojila i ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová. Přesto se způsobem Fajtova odvolání nesouhlasí: „Pro celou uměleckou a kulturní scénu je velice znejišťující téměř na hodinu odvolat ředitele dvou významných institucí. Jde o velice autoritativní krok a argumenty, které ministerstvo postuluje, se zdají být ne úplně přesné nebo relevantní. Navíc, jde o pochybení, která by se dala řešit jiným způsobem,“ říká kurátorka.

Národní galerie v Praze: Grand Opening 2017|foto: Tereza Křenová,Národní galerie v Praze

Roztříštěná kulturní scéna

Nejen kvůli svému problematickému uvedení do funkce měl Jiří Fajt od počátku své odpůrce a kritiky, a to i uvnitř Národní galerie. Už v prosinci 2014 skončili ve funkci tři z pěti ředitelů sbírek. Kritici Fajtovi vyčítali sebestřednost, autoritativní a chaotické vedení galerie nebo neschopnost vytvořit funkční model postavený na systému generální ředitel, silní ředitelé sbírek a výrazní kurátoři. K protestům proti postupu ministra kultury Antonína Staňka, který ředitele Národní galerie a Muzea umění Olomouc odvolal těsně před velikonočními svátky, už se připojily tisíce lidí. Na rozdíl od zaměstnanců Muzea umění Olomouc, kteří se za svého odvolaného šéfa Michala Soukupa okamžitě postavili, se zaměstnanci NG k protestům ve větší míře nepřipojili. A koncem minulého týdne vydaly odbory Národní galerie prohlášení, že s odvoláním Jiřího Fajta souhlasí. Jiří Fajt jejich tvrzení odmítá s tím, že nemají ponětí o komplexitě řízení instituce jako je Národní galerie a upozorňuje, že v odborech je desetina celkového počtu zaměstnanců. „Ukazuje se, že výtvarná, natož kulturní, scéna je velmi roztříštěná. Rozhodně to není ona kulturní fronta, o které politici říkají, že cokoli se stane, spojí se a jako jeden šik jde za jedním člověkem,“ komentuje situaci Jan H. Vitvar z Respektu.

Národní galerie v Praze otevřela 26. dubna 2017 výstavu děl jednoho z nejvýznamnějších umělců současnosti Gerharda Richtera. Na snímku při setkání s Jiřím Fajtem (vpravo)|foto: Profimedia

(Ne)přímá závislost na ministrovi

Odvolání Jiřího Fajta vyvolalo také ojedinělou mezinárodní odezvu, podporu mu vyjádřila asi čtyřicítka ředitelů světových muzeí. „Jde o zástupce institucí, u kterých je člověk překvapený, že vědí o existenci pražské Národní galerie. Kdyby nic jiného, tak ministr kultury poškodil obraz České republiky navenek, když svět reaguje tímto způsobem,“ říká Jan Skřivánek z Art+Antiques

Odvolání obou ředitelů znovu otevírá zásadní otázku vztahu ministerstva kultury a státních příspěvkových organizací. „Voláme po tom, aby příspěvkové organizace nebyly přímo závislé na ministrovi, ale aby existovala správní rada, v jejíž kompetenci bude ředitele korigovat nebo odvolávat,“ říká kurátorka Karina Kottová. S tím, že právní rámec fungování státních příspěvkových organizací není dostatečný, souhlasí i Radim Vondráček: „Ve veřejné debatě se málo upozorňuje na to, jak velkou odpovědnost příspěvkové organizace mají, zvlášť management a ředitelé, kteří jediní mají právo hospodaření s majetkem státu, nikoli ministerstvo.“

Jiří Fajt: Ještě nedávno byl Karel IV. nekriticky chápán v našem prostředí jako Otec vlasti, u sousedů jako otčím říše a vychytralý politik

• Upravit
• Smazat

Na začátku roku zvedlo vlnu mediálního zájmu opětovné rozhodnutí Miloše Zemana nejmenovat historika umění Jiřího Fajta profesorem. O tom, zda prezident nepřiměřeně nezasahuje do univerzitní samosprávy a nepřekračuje tím své pravomoci, rozhodne soud. Zajímavou škálu Hradem vyznamenaných i zatracovaných za čas zhodnotí historici. Vizitka se alespoň ve zkratce ohlíží za odbornou činností nejmenovaného profesora.

„Dosazený šéf může vydržet i dva roky.“

Někteří partneři galerie už avizovali zrušení předjednané spolupráce s Národní galerií. „To, že ministerstvo kultury zahazardovalo s vybudovanými kontakty, bude mít dlouhodobí následky. Instituce se teď jeví jako totálně nedůvěryhodná,“ myslí si Marie Klimešová. Podle ní bude hledání nového ředitele velmi problematické. „Neumím si představit, kdo profesně a osobnostně kvalitní by byl ochoten se přihlásit do konkursu,“ dodává. A Jan H. Vitvar dodává: „Myslím, že nás čeká dlouhé překlenovací období, možná několik neúspěšných pokusů vybrat nového ředitele a ten dosazený šéf tam může vydržet klidně dva roky.“