Přímá linka Rudy Linka!

Pro mě je nejdůležitějším prvkem v hudbě rytmický pocit zvaný ‚swing‘ a improvizace. Improvizace vyžaduje, aby byl hudebník schopen přijmout riziko, nebál se otevřít objevům nejen svým osobním, ale i celé kapely. Podle mého názoru jazz je výsledkem společného úsilí a znamená výjimečnou hudbu hranou skvělými hudebníky. Jsem si absolutně jistý, že jazzových žánrů je tolik, že si každý najde ten svůj oblíbený.

Saxofonista Troy Roberts má úžasný tón. Vůbec to nikam netlačí, nehraje plno not a ty, které hraje, jsou přesně tam, kde mají být.

Je vlastně sobecké přát si, aby se vám to líbilo – buď se vám to líbí, nebo nelíbí!

Dělá se plno úplně špatných filmů a je úžasné, kolik lidi dají peněz za něco v podstatě nekoukatelného.

John Coltrane, Cannoball Adderley, Miles Davis, Bill Evans, 1958|foto:Fotobanka Profimedia

Nejenom, že se vrací LP, ale možná jsme u toho, že se vracejí i kazety.

Miltovi Jacksonovi se přezdívalo bags (tašky), protože mě vytahané pytlíky pod očima.

Thelonious Monk|foto:Fotobanka Profimedia

Moje žena si myslela, že jsem se úplně zbláznil a začal sundávat cedule v ulicích New Yorku.

Kontrabasista drží všechno dohromady a my budeme dneska poslouchat jenom jednoho držitele…

Všichni víme, že v Den svatého Valentýna projevujeme lásku svým partnerům a pomůžeme taky Holanďanům prodat všechny květiny, kterých se potřebují zbavit.

Zapomněl jsem zaplatit poplatek za doménu rudylinka.com a někdo ho zaplatil místo mě. Já tu doménu dostal zpět až teď po sedmi letech. Už nikdy víckrát nezapomenu.

Sonny Stitt má Charlieho intenzitu a plno not, které z něj neustále čiší. Sonny Rollins je více přemýšlivý a jeho improvizace jsou o ideji, která se vyvíjí.

Když si začnu myslet, že je opravdu nesnesitelná zima, zavolám kamarádovi do Chicaga, protože Chicago je na tom vždycky ještě hůř.

Keith Jarret|foto:Fotobanka Profimedia

Co se hodí ke krbu? No přece akustická kytara!

Možná by byl Nový rok o trochu lepší, kdyby měl o trošku více funk music!

Chuck Berry|foto:Fotobanka Profimedia

Chuck Berry měl taky několik průšvihů se zákonem. Jako teenager ukradl auto, měl techtle mechtle se slečnou, který bylo jen čtrnáct a taky neplatil daně a za to všechno seděl ve vězení. Takže i to byl vlastně takovej rock’n’roll.

…no a v tý prodejně jsem poslouchal tuhletu písničku na všech možnejch reproduktorech. Dopadlo to tak, že jsem domů přišel s reproduktorama ještě většíma, než byly to, co jsem měl, namísto s menšíma, jak jsem slíbil svojí ženě.

Čas utíká hrozně rychle, když posloucháme hudbu, která se nám líbí. Alespoň mně se tedy hrozně líbí... Já bych tady mohl sedět celý večer a jen poslouchat. Vy tady máte úplně úžasný reproduktory…

Rudy Linka|foto:Fotobanka Profimedia

Neznám hudebníka, který by nenapsal nic o lásce nebo který by nevycházel z lásky.

Kdybych byl kuchař, otevřu ledničku, kouknu se, co tam je, a řeknu: dneska budeme vařit tohle. A to je přesně to, co budeme dneska dělat i my. Já jsem letěl z New Yorku předevčírem a jenom jsem se kouknul, co je okolo, a vzal to s sebou. Dobré je, že kolem je vždycky všechno úplně fantastické.

Každý umělec, který je velký, má vánoční album. A já jsem všechny vánoční desky, které vlastním, prošel, a vybral z nich ty nejlepší věci.

Rudy Van Gelder. To je člověk, podle kterého zní jazz. On vymyslel, jak to má znít a všichni ho pak kopírovali. Je to asi nejslavnější zvukař na světě.

Miles Davis|foto:Fotobanka Profimedia

Tohle je vlastně taková ‚povinná četba‘ pro všechny, kdo studují jazz…

Ve svém životě jsem si koupil čtyři auta. Pokaždé, když jsem si do něj sedl, chtěl jsem vědět, jak zní. Prodavači mysleli, že chci asi slyšet zvuk motoru…

V jídle od skvělého kuchaře se všechny chutě doplňují a jedna druhou nepřebíjí. Všechno se jen vzájemně umocňuje. A přesně tak je to i s touhle nahrávkou – s Billie Jean.

Rudy Linka|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas, Český rozhlas

Když se Harold-Lopéz Nussa s kapelou objevili v backstagi, všechny kubánské slečny, které jsou v Praze, je obklopily a chtěly je mít pro sebe. Snažil jsem se, aby nám něco řekli, ale vůbec se mi to nedařilo. V jednu chvíli jsem musel říct, aby se alespoň na chvíli soutředili a řekli mi, jestli jsou poprvé v Česku a jak se jim tu hrálo. To bylo to jediné, co zvládli.

Na Manhattanu není skoro žádný obchod, kde by se prodávala cédéčka; v Brooklinu se už najít dají. Třeba na Londýnu nebo na Německu se mi líbí, že tam ještě najdete hudební bazary. Lidi asi stahují, ale já nestahuju, protože se hrozně rád dívám do krabičky, kdo na nahrávce hraje.

Jít poslouchat hudbu živě do koncertní síně, do klubu nebo třeba na náměstí je úžasná věc. Myslím, že je to až spirituální záležitost, protože je vždycky něco na tom, když sdílíte věci s někým, koho neznáte a některé kapely mají schopnost opravdu navázat kontakt s obecenstvem.

Rudy Linka a Christina Prindle v Českém rozhlase České Budějovice|foto:Jana Matznerová

Jak se na Manhattanu pozná, že už je jaro? Pozná se to tak, že najednou začnou práce na sundávání igelitových pytlíků ze stromů. Přes zimu totiž, jak hrozně fouká, tak všechny igelitky lítají po Manhattanu, uchytí se vysoko na stromech, a když je začnou zaměstnanci města sbírat, je úplně jasné, že zima je pryč.

Poslechneme si jenom jednu jazzovou písníčku, ale za to osmkrát!

Kombinace ticha Šumavy, italského červeného vína a americké hudby je vlastně úplně nejlepší!

Náš dům padal, zvon nahoře jen tak tak visel a nikdo se tam neodvažoval vylézt a dát ho dolů, protože váží 75 kilo.