Petr Malásek, klavírista a skladatel

28. leden 2016

Když se potkáte s Petrem Maláskem, musí vás okamžitě zaujmout jeho pořád usměvavý pohled a příjemné, „pohodové“ chování.

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Muzikantství má v genech – neboť jeho tatínkem byl skladatel a klavírista Jiří Malásek, kterého starší generace zná nejen jako interpreta „romantického klavíru“ (vzpomínáte – Balada pro Adélku), ale také přes písničky a filmovou či televizní muziku (třeba Starci na chmelu a Život je bílý dům či Den je krásný, nebo Pan Tau, Utrpení mladého Boháčka, Jen ho nechte, ať se bojí, Tři chlapi v chalupě a desítky dalších).

03558824.jpeg

Petr začal hrát v pěti letech – a dnes ve zralém věku má i on za sebou úctyhodné dílo v hudbě, které jsme si zvykli říkat populární. Má klasické skladatelské vzdělání – a tak uvažuje o tom, že by se mohl vrátit k hudbě, které jsme si zvykli říkat – vážná.

Diskuse o tom, co je hudba populární a co vážná, co je víc a co je míň, Petra Maláska nikterak nedráždí. Ví své. Když chcete napsat dobrou muziku, musíte to brát „vážně“ a musíte mít kromě invence také „řemeslo“.

Nezpochybnitelné, samozřejmé, musíte být profesionálem. A posadit se do špičkového jazzového ansámblu za klavír a celý večer hrát a improvizovat na úrovni – to také nemůže kdekdo. Je to něco jiného, než klasický koncert či recitál, ale příprava je vlastně úplně stejná: Petr Malásek přiznává, že čím je starší, tím víc hraje na klavír své oblíbené „klasiky“, třeba Rachmaninova. Jeho profesor klavíru Emil Leichner by měl nepochybně radost!

Petr Malásek je na roztrhání: komponuje filmovou a scénickou hudbu – vkročil snad do většiny českých divadel, s choreografem Liborem Vaculíkem napsal 13 baletů (balet inspirovaný E. Piaf Edith, Vrabčák z předměstí se v Plzni hrál přes 10 let a měl přes 150 zcela vyprodaných repríz, prošel několika divadly a nyní se hraje v Brně). Jako pianista se potkal s Hanou Hegerovou, Martou Kubišovou či Lucií Bílou, hraje jazz v kvartetu Františka Koppa a říká, že po celodenní práci nad notovým papírem (který i v době počítačů musí být na začátku každé skladatelské práce) je jeho největším odpočinkem, když usedne za klavír v jazzovém klubu.

A největším štěstím je spolupráce s manželkou, herečkou a choreografkou, s níž se ostatně kdysi v Divadle na Zábradlí – při práci – potkal.

03558215.jpeg

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.

autor: Ilja Šmíd
Spustit audio