Osudy Viléma Prečana

Historik Vilém Prečan se narodil v Olomouci před osmdesáti lety, 9. ledna 1933. Válečné roky prožil v Bystřici nad Pernštejnem, kde spolu s rodiči aktivně pomáhal partyzánskému oddílu Prokopa Holého. Po válce dokonce dostal vyznamenání Za zásluhy a stal se jedním z nejmladších nositelů tohoto ocenění.

Válečné zkušenosti i pevné komunistické přesvědčení rodičů mladého studenta velmi ovlivnily, takže brzy vystoupil z katolické církve a stal se kandidátem strany. Jako promovaný historik působil nejprve v Bratislavě, kde vyučoval dějiny KSČ na vysoké škole. Nejvíce ho však přitahovala práce s archivním materiálem a velmi toužil po odborné dráze historika. V roce 1957 se vrátil do Prahy a nastoupil jako aspirant do Historického ústavu ČSAV, kde pracoval až do začátku 70. let. Zpracoval velkou edici dokumentů týkajících se Slovenského národního povstání a absolvoval několik zahraničních studijních pobytů.

Když ale brzy po Srpnu 1968 vydal s M.Otáhalem tzv. Černou knihu, jeho odborná kariéra v Historickém ústavu rychle skončila. Dnes už proslulá publikace Sedm pražských dnů zachytila reakce Pražanů na první týden okupace, vzbudila ohlas doma i v zahraničí a pochopitelně velmi popudila sovětské orgány.

Vilém Prečan prošel za normalizace různými profesemi od topiče až po šatnáře, ale nakonec se v roce 1976 rozhodl pro emigraci do SRN. Začátky nebyly jednoduché ani pro něj, ani pro jeho rodinu. Začal spolupracovat s představiteli československého exilu i s přáteli doma, snažil se západní svět co nejvíce informovat o poměrech v socialistickém Československu a shromažďoval dokumenty naší nezávislé kultury. V roce l986 potom na schwarzenberském zámku v Scheinfeldu založil Československé dokumentační středisko nezávislé literatury.

Vilém Prečan se po Listopadu 89 vrátil do Československa a stal se zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV. Postupně se mu podařilo přestěhovat bohaté fondy dokumentačního střediska do Prahy, učil na vysokých školách a věnoval se odborné práci.

V cyklu Osudy se zamýšlí nad svým bohatým životem, politickými omyly, nad profesí historika, která jej nikdy nepřestala těšit, i nad radostmi a ranami, které jej potkaly v osobním životě. Jeho vyprávění zaznamenala Hana Soukupová.