Říká přední česká sinoložka prof. Olga Lomová „Zároveň si myslím, že bychom měli Číně lépe rozumět i proto, že je to součást lidské zkušenosti, doklad toho, jak se člověk v jiných civilizačních souvislostech vyrovnává s velmi podobnými výzvami, s jakými jsme se po staletí a tisíciletí vyrovnávali my, a je to důležitý prostředek sebepoznání.“
Jak se na Čínu ptát? Postihují otázky, které vycházejí z předem utvořené představy, čínskou realitu? „Lidé často očekávají důležitost určitých témat, která se ukazují být vychýlená z toho, co je podstatné,“ říká ředitelka Ústavu Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Mezinárodního sinologického centra při Karlově Univerzitě.
„Například když se mě ptají na čínskou kulturu, v naprosté většině předpokládají vytříbenou, starobylou, harmonickou civilizaci, a tímto předpokladem odsunou stranou celou řadu dalších věcí, které do této představy nezapadají. A stejně tak, když se ptají na současnou Čínu, figuruje v tom slovo komunismus, které okamžitě evokuje určité představy, založené na nedávné vlastní zkušenosti, ale řada věcí v Číně ve skutečnosti vůbec do této představy nezapadá. Ne že by tyto představy byly zcela nepravdivé, ale je to pouze malinký výsek z bohaté, rozmanité a někdy velmi protikladné reality ať už předmoderní, anebo současné Číny.“
Evropa měla ve své historii své sny o Číně. Tradice tohoto evropského snění o Číně se podle sinoložky datuje přinejmenším od 17. století, kdy Evropané začínají mít prostřednictvím jezuitských misionářů bezprostřední kontakt s vysokou čínskou kulturou.
„V té době náboženských válek a konfliktů po celé Evropě se Čína jevila jako protiklad k neutěšené evropské zkušenosti. Tady jsou, myslím, počátky představování si Číny jako alternativy, jako něčeho, co je lepší a dokonalejší, než jsme dokázali sami. Podobně pozdější představy o levicové alternativě v Číně byly do jisté míry předurčeny zkušeností světových válek, pocitem jakéhosi zklamání evropské civilizace. Evropský sen o Číně jako alternativě, která umožní Evropě najít lepší cestu, se v československém prostředí po 2. světové válce velice pozoruhodným způsobem překlápí i do poválečného nadšení pro čínskou revoluci. Pro české a slovenské intelektuály v 50. letech byla čínská revoluce něčím, co dávalo zapravdu tomu, že lidstvo skutečně najde lepší cestu do budoucnosti. Spojovali to se starobylou čínskou kulturou, s tím snem o harmonii a vytříbenosti a zpočátku neviděli – protože člověk vidí hlavně to, co je připraven vidět –, velmi destruktivní vztah k vlastnímu kulturnímu dědictví k Číně.“
Sinoložka a hudebnice ve své odborné práci skloubila oba obory. „Mým cílem se stala snaha porozumět čínské hudbě,“ vysvětluje mladá žena, která vedle Jihočeské konzervatoře a sinologie na pražské filozofické fakultě studovala i na Šanghajské hudební konzervatoři. Repríza z 15. února 2018.
Profesorka Lomová dále hovoří o čínském vztahu k tradicím a o přelomové modernizaci čínské společnosti, která začíná těsně po 1. světové válce a je spojena s otevřením se myšlenkám Západu.
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
