Nové knihy

Jméno ruského spisovatele Igora Cholina, jehož život se uzavřel v roce 1999, bylo dlouho neznámé nejen u nás, ale i v jeho vlasti. Představitel moskevského kulturního undergroundu až do pádu komunismu vydával své texty pro dospělé jen samizdatově či v exilu. A teprve nyní se český čtenář může s autorovým dílem podrobně seznámit v souboru příznačně nazvaném Nikdo z vás nezná Cholina. „Jedni říkají / Že jsem génius / Na to říkám / Ano / Opravdu je to tak / Druzí říkají / Že nemám talent / Souhlasím / Třetí říkají / Že jsem zabil člověka / Hlavou přikývnu / Vše co lidé říkají / Je pravda / Utkaná / Z nicoty,“ píše autor s notnou dávkou nihilismu, vyvěrajícího z atmosféry 50. let v Sovětském svazu.

Inklinací k nonsensu připomíná tvůrce dalšího z dlouho opomíjených literátů – Daniila Charmse. Cholin je však temnější a civilnější. Namísto čiré absurdity nechává promlouvat absurditu existenciální: „Umřela v baráku v sedmačtyřiceti. / Neměla děti. / Pracovala na pánské toaletě. / Proč vlastně byla na světě?“ „Každá básníkova groteska, i ta nejkrutější, se odehrává za němého přihlížení reality, za absence smyslu, kdy nemůžeme po nikom žádat žádné ospravedlnění,“ čteme v doslovu Miroslava Olšovského, který Cholinovy básně přirovnává k „vulgárním říkánkám uvnitř šatních skříněk na plovárnách..., jako by byly psány s vědomím toho, že nakonec stejně jednou zaniknou smazány mokrým hadrem soudružky uklízečky.“ Tato záměrná rezignace na vysokou, uměleckou či lépe řečeno oficiální literaturu s sebou přináší svobodu, která nezná žádná tabu. Týká se to nejen Cholinových veršů, ale i prózy, ať už píše o malířské bohémě či třeba o Stalinovi. Knihu doprovodil ilustracemi Viktor Pivovarov, přeložili Tomáš Vůjtek, Jan Machonin a Jakub Šedivý. Vydalo nakladatelství Aleš Prstek.

Z dalších knižních novinek připomeňme román Emila Hakla Skutečná událost. V pořadí již osmá próza přináší autorovy tradiční devizy: minimalistický styl, pozorovací talent, postřehy ostré jako žiletka, laboratorní rozbor citů a pocitů, civilní lyrismus, upřímnost a sebeironii. Tradiční zůstávají i hrdinové, kteří většinou nejsou schopni změnit svůj neuspokojivý život. Ačkoli o změně či dokonce vzpouře intenzivně přemýšlejí a, jak uvádí nakladatelská poznámka, tentokrát se „čin jeví jako jediné možné řešení“. Knihu vydalo Argo.

Kain podle Hrabala – tak zní název práce polského literárního historika Jacka Balucha, která se zabývá intertextualitou v díle Bohumila Hrabala. Propletené vztahy mezi spisovatelovými vlastními texty i texty jeho inspirátorů sleduje historik od zmiňovaného Kaina přes Taneční hodiny pro starší a pokročilé až k variacím Příliš hlučné samoty. V překladu Marie Havránkové vydalo nakladatelství Academia.

Na konec jsem si nechal monografii Proust a jeho románový svět z produkce nakladatelství Pulchra. Autor svazku, Jiří Konůpek, provází čtenáře literárními labyrinty Marcela Prousta, jenž mj. napsal: „Dílo je jakýmsi optickým přístrojem, který spisovatel dává k dispozici čtenáři, aby mu umožnil rozeznat to, co by bez této knihy v sobě možná nezahlédl.“ Zájemcům o autorovo erbovní dílo Hledání ztraceného času vychází vstříc kompletní vydání tohoto sedmidílného monumentu v revidovaném překladu Jiřího Pechara a Prokopa Voskovce v nakladatelství Rybka Publishers.