Luigi Pirandello: Nebožtík Mattia Pascal

Jan Vondráček jako Mattia Pascal, mladík dobrosrdečný, leč nerozvážný, který si dokáže ze života učinit peklo. Z boháče se stane takřka žebrákem, jeho manželství ztroskotá na konfliktech se zlou tchyní. Nejkrásnějším snem je mu uniknout z této ponižující situace. Lze však opustit to, čím jsme byli, a stát se někým úplně jiným? Zvolit si nový osud? Nejlepší z románů italského spisovatele poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Ten nový člověk, ten druhý, musí mít přece svou minulost, svůj příběh, musí odpovídat na otázky druhých: Odkud jste? Co jste dělal? Kde máte rodiče? Odpovědět na ně znamená lhát, neodpovědět znamená odsoudit se k dobrovolné samotě, stát mimo společnost. Člověk bez minulosti se nemůže usadit, je podezřelý.

S vervou vypravěče i zaujetím filozofa

Zápas Mattii Pascala o to být sám sebou a zároveň někým jiným vylíčil Luigi Pirandello s vervou vypravěče, jemuž je požitkem vymýšlet nepravděpodobné situace a dávat jim punc pravděpodobnosti, a se zaujetím filozofa, který se snaží otázky spíš klást než na ně odpovídat. Nebožtík Mattia Pascal je patrně nejlepší z Pirandellových románů, snad i proto, že obě tyto složky udržuje ve šťastné rovnováze humor, při vší své hořkosti mladistvě furiantský.

Natáčení hry Šeherezáda, hrají Miroslav Táborský, Daniela Kolářová, Tereza Bebarová, Natálie Drabiščáková Jan Vondráček, režisérka Martina Schlegelová.

Takřka současně s originálem vyšel roku 1904 i francouzský a německý překlad Nebožtíka Mattii Pascala. Byl to první mezinárodní úspěch sedmatřicetiletého autora, který měl do té doby na svém kontě jeden průměrný román (Zavržená) a řadu povídek, které se zdánlivě nevymykaly z veristického žánru, pro krajana Giovanniho Vergy tehdy takřka povinného.

Pod rukama se mu vše mění v příběh

Čím upoutal tento román, kterému kritika vytýkala plochost postav, nepravděpodobnost situací a zejména neúnosnou délku filozofujících pasáží? Především je to vypravěčský dar. Pirandello patřil k velkým vypravěčům, jako byli Balzac, Dickens nebo Dumas: pod rukama se mu vše mění v příběh, brilantně si vymýšlí zápletky, hravě vytváří postavy. Na druhé straně je však tento vypravěč neustále v zajetí vlastního dramatu. Zkušenosti vlastního života, bohatého na pohromy, dávají jeho úvahám o smyslu existence, o identitě člověka a o možnosti štěstí úzkostný tón osobního zaujetí.

Logo

Pirandellův humor spočívá v náhlém osvětlení nelogičnosti lidského počínání, absurdity života. V této knize je už obsažena celá podstata Pirandellova díla: motiv nesmyslnosti a chaotičnosti světa, nemožnosti změnit život, motiv vzpoury a nevyhnutelné porážky, úzkost z temnot vesmíru, marná touha po štěstí, motiv lži, vnucené masky i typicky pirandellovský paradox mezi výjimečnou situací a všedním prostředím.

Když roku 1936 Pirandello zemřel, zanechal po sobě dílo neobvykle rozsáhlé: básně, eseje, povídky, romány, divadelní hry... Věci, v nichž se počáteční popud stal rutinou, řemeslem, jsou dnes mrtvé. Přežila je ta díla, ve kterých jako v Nebožtíku Mattia Pascalovi cítíme autentičnost autorova neklidu a trýzně, kde marná vzpoura hrdinů proti nevyhnutelné pasti, do které je člověk chycen silou věcí, dává příběhu patos moderní lidské komedie.

Účinkuje: Jan Vondráček

Překlad: Alena Hartmanová
Připravil: Miroslav Stuchl
Režie: Aleš Vrzák

Natočeno v roce 2007.

autoři: Miroslav Stuchl , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio