Kdy se péče o prostředí stává pouhým vyzdobováním

Nedávno se v kinech začal promítat film Zóna zájmu. Je o koncentračním táboře Osvětim, který ale sledujeme jen skrze život rodiny jeho vrchního velitele. Vidíme scény, kdy dítě voní ke květině, matka pečuje o zahradu, rodina se schází ve vkusném interiéru architektonicky kvalitní vily. Idyla. Kromě drobnosti – odehrává se těsně za zdí tábora.

Film samozřejmě obsahuje především alegorie na téma zavírání očí nad tím, co je za jakoukoliv zdí, týkající se v obecné rovině více nebo méně i nás.

Sandra Hüller ve snímku Zóna zájmu|foto:Aerofilms

Mne ale přinutil přemýšlet ještě nad jednou znepokojivou otázkou: Jak je možné, že ono opečované, hezké prostředí, a stejně tak ony kultivované činnosti v něm, vypadají a fungují stejně, jako ty v našich životech a přitom jsou ve službách absolutního zla? A kdy nás vyzdobování resp. zkrášlování, přivádí k podstatě věcí a prostředí, a kdy nás od nich odvádí? Tedy – kdy se péče o prostředí stává vyzdobováním, jehož účelem je například překrývání pravdivé reality? Ve filmu je klíčová scéna, v níž Rudolf Höss, velitel tábora, vydává předpis pro příslušníky SS, o zákazu poškozování keřů šeříků. A když zdůrazňuje mimořádný význam šeříků, používá pojem Ausschmückung, který znamená vyzdobování, přesněji vyšperkování, ale v pejorativní rovině.

Z filmu Zóna zájmu|foto:A24, ©

Ve filmu je vyzdobování samozřejmě jednoznačně odváděním od reality (nikoli reality rodiny samotné – tu zobrazuje pravdivě, protože opravdu chtěli ten přepych za každou cenu), ale pravdy a komplexnosti reality.

Řadu příkladů ale najdeme i v civilnějších současných situacích. Namátkou z měst jako třeba Neapol, která jsou velmi zanedbaná, ale uprostřed největšího rozkladu vidíme výzdoby, většinou náboženské – třpytivé, opečované oltáříky, obrázky, vitrínky.

To jsou ale snadné příklady. Složitější jsou ty, kdy své okolí přezdobujeme prostě proto, abychom se cítili lépe, protože realita našeho života je ve své syrové podobě na nás příliš těžká. Které nejde tak snadno soudit – spíše je potřeba jim rozumět.

Ze snímku Zóna zájmu|foto:Aerofilms

A když bychom na druhé straně hledali příklady, kdy nás vyzdobování přivádí k podstatě věcí, a stává se tak už skutečnou krásou?

Teoretik Dalibor Veselý mluví o ornamentu, fungujícím jako můstek k podstatě budovy. Který přináší malý detail, pomáhající nám vidět větší rozměr podstaty budovy, jež bychom jinak neviděli.

Osobně si myslím, že význam čisté krásy je v pravdivosti a elementárnosti.

Ze snímku Zóna zájmu|foto:Aerofilms

Dům krásný pouhým tvarem prostoru, samotným materiálem, poskytnutím příležitosti pro přirozené světlo, ukázáním půvabu stárnutí, reprezentací své funkce nebo chytré konstrukce.

Možná se tedy zkusme občas ptát, každý za sebe, nad konkrétní věcí - proč si ji pořizujeme? Stejně tak nad podobou domu – co je tady navíc – a je to jen snaha o vyzdobení?

A když si poctivě odpovíme, že ano, že máme potřebu jen něco přelakovat, tak se zkusme ptát: Co je tím, co chceme překrýt? A proč?