„Hele, řekni mi, jak se píše…“
Z literární pozůstalosti Alexandry Berkové pochází devítidílný „manuál tvůrčího psaní“. Text knihy nazvané O psaní doplňuje úvaha na téma vztahu učitele a žáka, rozhovor Boženy Správcové s Alexandrou Berkovou a vzpomínkový text spisovatele a publicisty Jakuba Šofara. Ilustracemi ji doprovodila spisovatelčina dcera, výtvarnice Nikola Nováková. Vydalo nakladatelství Trigon.
Spisovatelka a scénáristka Alexandra Berková vyučovala tvůrčí psaní od roku 1990 až do své předčasné smrti v roce 2008. „Za čtenářsky přitažlivou, pro Berkovou tak typickou živelností textu se skrývá hutný, inspirativní a zkušenostmi podložený esej, který ocení jak začínající adepti tvůrčího psaní, tak i ostřílení matadoři z řad autorů i čtenářů.“ To čteme v textu, kterým nakladatelství knihu doprovází.
A co říká samotná autorka?„Kdo vstoupil do literárního procesu osobně, musí vědět, že experiment vždycky znamená práci navíc: zkrátit, zpřeházet, nakumulovat, parodovat, či jinak variovat základní rovinu, která už nestačí a je nutná; udělat to jinak – to je experiment, při němž člověk vstupuje na území neprošlapaná, kde před ním nikdo nebyl, kde je první – a tedy sám.“
Alexandra Berková (1949-2008)Prozaička, scenáristka, publicistka a pedagožka. Časopisecky debutovala roku 1976, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Za novelu Magorie (1991) získala cenu Egona Hostovského. Následovaly novely Utrpení oddaného všiváka (1993) a Temná láska (2000). Je autorkou úspěšného televizního cyklu Co teď a co potom? z let 1991-1992. Alexandra Berková stála u zrodu Obce spisovatelů, byla vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii.
Prvotina, ale co dál?„Možná se vám podaří slušná prvotina celkem rychle; pak se ale nenechte mást: znamená to jen, že co neodpočívalo v krabici, vyzrálo v hlavě – a že další materie leží nekonečně hlouběji. Takže psát poznámky. Protože nepsat je a vypovídat se po hospodách z nápadů, postřehů, vět a dojmů, toť tragický osud mnoha kdysi slibných a pak právem zapomenutých autorů…“
