Česká literatura má málo sympatických chlapských hrdinů, říká spisovatelka Veronika Bendová

Kniha Veroniky Bendové se dostala na seznam nejlepších knih roku 2019 serveru iLiteratura.cz s označením „pro otrlá srdce“. Sama autorka svou knížku označuje spíš za variaci severské krimi ze severních Čech a zároveň milostný příběh. Nápad na novelu Vytěženej kraj vznikl ještě v době, kdy podkrušnohorská oblast zdaleka nebyla tak přítomná na televizních obrazovkách a filmových plátnech jako v současnosti. „Protože mi nakonec trvalo pět let, než jsem knihu dokončila, neplánovaně se do ní dostala druhá rovina vytěžování krajiny pro potřeby filmu a televize, kterou jsem původně nezamýšlela,“ popisuje absolventka scenáristiky a dramaturgie na FAMU, jak se název její druhé prózy shodou okolností rozšířil o další význam a dodává: „Realita mi začala vstupovat do fiktivního světa, tak jsem ji tam musela začlenit.“

Film neumí ukázat věci, které už nejsou

Navzdory silné vizualitě svého vyprávění autorka nezamýšlela napsat knihu jako předlohu pro film: „Scénář je přeci jen jiný druh práce. Stavíte ho jako dům, potřebuje mít nakreslené plány, zvažovat různé roviny. Je to někdy až inženýrská práce, do které vám obvykle mluví spousta lidí a která vyžaduje správný fortel, zatímco kniha mi dává větší svobodu – když ji začínám psát, nevím, jak skončí,“ přiznává autorka ceněného debutu z roku 2012 s titulem Nonstop Eufrat a doplňuje: „Je pravda, že jednotlivé scény si obvykle filmově představuju, ale nenapadlo mě, že by z toho mohl vzniknout skutečný film. Nejspíš by to ani nebyl moc dobrý film vzhledem k tomu, že se v knize hodně mluví o věcech, které ve filmu neukážete, protože už nejsou – ať už jde o historii míst, kudy hlavní postavy projíždějí, nebo o vztah, který spolu kdysi Irena a Hugo měli.“

V hlavní roli Podkrušnohoří

Zatímco u svého debutu Nonstop Eufrat vycházela Veronika Bendová tematicky z vlastní zkušenosti s knězem, který se rozhodl opustit kněžský řád, filmové lokace sama nikdy nevyhledávala.

Čtěte také

Ivan Zachariáš: Práce na seriálu mě teď láká víc než práce na reklamách. Ty nikomu radost neudělají

„Hledala jsem jedině lokace pro svou knihu a na některých místech jsem byla i víckrát, protože bych si netroufla psát o něčem, co neznám,“ dodává spisovatelka, která má chalupu v Českém středohoří a do Podkrušnohoří jezdila pravidelně na zimní prázdniny. „Na severu, obzvlášť v Českém středohoří, se cítím být víc doma než v Praze, na druhou stranu jsem nechtěla, aby byla kniha místopisem přetížená, jakkoli má topografie v textu stěžejní funkci.“

Jde vstoupit do stejné řeky lásky?

I příběh obou protagonistů se podle autorky vyvinul až během psaní. „Rozhodně jsem ale nezamýšlela, že by titul knížky odkazoval taky ke vztahu hlavních protagonistů,“ polemizuje Veronika Bendová s názorem, že mezi bývalými partnery Hugem a Irenou panuje „vytěžená láska“. „Přemýšlela jsem, co může lidi rozdělit tak, že i po letech je mezi nimi pořád něco živého. Někdy se člověk od druhého odtrhne, protože nemůže něco snést, ale citové podhoubí tam pořád zůstává,“ míní spisovatelka a dodává: „Do stejné řeky samozřejmě vstoupit nejde, jak ostatně říká přísloví, ale někdy jsou lidé v určité životní fázi nezralí a sama znám i takové, kteří po letech zpětně považují svůj první rozchod za nesmysl,“ uzavírá autorka.