Zrušili jsme pitvoření a dětem vytvořili dospělý svět. Proto Kašpárek v rohlíku fungoval, říká zakladatel David Dvořák
Coby občasný neherec vystupuje David Dvořák s divadlem Vosto5, s režisérem Jiřím Havelkou také napsal scénář k filmu Mimořádná událost. Většinu času tráví prací na svém statku u Kolína, kde mimo jiné pořádá příměstské tábory. S Ondřejem Cihlářem ovšem mluvil hlavně o bujarých 90. letech, kdy jeho rodný Kolín žil nonverbálním divadlem.
Čistě z hecu se David Dvořák stal ve dvaceti letech nejmladším tuzemským ředitelem divadla, to když jej na začátku 90. let ve výběrovém řízení vybrali do vedení Městského divadla Kolín. Vedle toho ale také hrál hokej a zkoušel studovat nově otevřený demografický obor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoliv tehdy kvůli pracovnímu zaneprázdnění zvládl jen rok a půl, těží z něj prý dodnes.
Kolín si kulturu neudrží
V devadesátých letech měl Kolín po kulturní stránce našlápnuto, a to i díky fungování divadla Igdyž (1993 – 2003), který David Dvořák coby umělecký šéf taktéž vedl.
Pod vlivem místního rodáka, mistra pantomimy Jeana Gasparda Deburaua, se soubor věnoval nonverbálnímu divadlu. S představeními procestoval Evropu, na místní Kašparův Kolínský Mimoriál, jakýsi předvoj dnešní Letní Letné, zase jezdily špičkové soubory ze zahraničí; z radosti z další svobodné země to prý dělaly skoro zadarmo. Postupem času se však ukázalo, že lákat kolínské rezidenty na kulturu není jednoduché. „Jsou města jako to naše, kde lidé prostě na kulturu nechodí,“ říká Dvořák. „Kolín si kulturu neudrží, směrem k nezávislým institucím tu není vnitřní podpora,“ míní. I proto se herci z Igdyž – patřil mezi ně třeba i Tomáš Jeřábek nebo Barbora Poláková – rozprchli do jiných souborů a Dvořák se s rodinou přestěhoval za Kolín na statek, kde se stará o sad, vyrábí marmelády a další pochutiny a pořádá příměstské tábory.
Číro na hlavu!
Ve Vizitce mluvil také o projektu Kašpárek v rohlíku, který v druhé polovině nultých let vznikl jako kabaret pro Jihočeské divadlo.
Čtěte také
Z koncertní verze se pak zrodil dětmi i rodiči oblíbený fenomén bejbypunku, který zahrnoval koncerty a desky s originálními písněmi i coververzemi. Hudba ovšem měla přísná pravidla: zákaz žvatlání a pitvoření, naopak vítané bylo plné nasazení a témata, která baví děti i dospělé. „Prostě jsme chtěli, aby ty písně pro děti byly opravdové, žádné ťuťu ňuňu,“ konstatuje Dvořák, který jako principál šéfoval Kašpárku v rohlíku šestnáct let a do sboru přivedl i své děti. „Úplně jsme zrušili dětskou písničku a pitvoření, dělali jsme to, co máme rádi my dospělí. A děti to měly rády taky. Na koncertech jsme jim vytvořili celý hudební svět, sundavací číra, stagediving i dětský kotel, kam nesmí rodiče, protože by přes ně děti neviděly.“
Související
-
Jak na divadlo pro děti? Potlačit vlastní ego a nezkoušet to s ironií, říká režisér Jiří Jelínek
Režisér a hudebník Jiří Jelínek patří mezi nejúspěšnější a nejoceňovanější mladé tvůrce divadla pro děti. Svou poetiku světem šíří i jako člen kapely Bombarďák.
-
Fenomén rocku pro děti je odrazem hudebního světa dnešních rodičů
Současné rockové projekty pro děti nabízí nejmladším posluchačům show s bláznivými nápady, nesnaží se je okatě vzdělávat a hrají hudbu, která baví i dospělé hudebníky.
-
Stanislav Doubrava: Loutkové divadlo žije. Dospělým se líbí karikatura, pro děti jsou loutky parťáci
Sedmdesáté narozeniny letos slaví Naivní divadlo v Liberci, v jehož čele už téměř třicet let stojí produkční a také fanoušek lyžování a golfu Stanislav Doubrava.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Procházet se vesmírem a dotýkat se hvězd je možné i ve svěrací kazajce…
Jan Pokorný, moderátor
Tulák po hvězdách
Vězeň Darrell Standing, původně profesor agronomie, byl za vraždu svého kolegy odsouzen na doživotí. Pět let pak strávil ve tmě v samovazbě, dost často i ve svěrací kazajce.
