Zrušili jsme pitvoření a dětem vytvořili dospělý svět. Proto Kašpárek v rohlíku fungoval, říká zakladatel David Dvořák

21. červen 2022

Coby občasný neherec vystupuje David Dvořák s divadlem Vosto5, s režisérem Jiřím Havelkou také napsal scénář k filmu Mimořádná událost. Většinu času tráví prací na svém statku u Kolína, kde mimo jiné pořádá příměstské tábory. S Ondřejem Cihlářem ovšem mluvil hlavně o bujarých 90. letech, kdy jeho rodný Kolín žil nonverbálním divadlem.

Čistě z hecu se David Dvořák stal ve dvaceti letech nejmladším tuzemským ředitelem divadla, to když jej na začátku 90. let ve výběrovém řízení vybrali do vedení Městského divadla Kolín. Vedle toho ale také hrál hokej a zkoušel studovat nově otevřený demografický obor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Ačkoliv tehdy kvůli pracovnímu zaneprázdnění zvládl jen rok a půl, těží z něj prý dodnes.

Kolín si kulturu neudrží

V devadesátých letech měl Kolín po kulturní stránce našlápnuto, a to i díky fungování divadla Igdyž (1993 – 2003), který David Dvořák coby umělecký šéf taktéž vedl.

Žádné ťuťu ňuňu. Kašpárek v rohlíku vznikl jako kabaret pro Jihočeské divadlo v druhé polovině nultých let

Pod vlivem místního rodáka, mistra pantomimy Jeana Gasparda Deburaua, se soubor věnoval nonverbálnímu divadlu. S představeními procestoval Evropu, na místní Kašparův Kolínský Mimoriál, jakýsi předvoj dnešní Letní Letné, zase jezdily špičkové soubory ze zahraničí; z radosti z další svobodné země to prý dělaly skoro zadarmo. Postupem času se však ukázalo, že lákat kolínské rezidenty na kulturu není jednoduché. „Jsou města jako to naše, kde lidé prostě na kulturu nechodí,“ říká Dvořák. „Kolín si kulturu neudrží, směrem k nezávislým institucím tu není vnitřní podpora,“ míní. I proto se herci z Igdyž – patřil mezi ně třeba i Tomáš Jeřábek nebo Barbora Poláková – rozprchli do jiných souborů a Dvořák se s rodinou přestěhoval za Kolín na statek, kde se stará o sad, vyrábí marmelády a další pochutiny a pořádá příměstské tábory.

Číro na hlavu!

Ve Vizitce mluvil také o projektu Kašpárek v rohlíku, který v druhé polovině nultých let vznikl jako kabaret pro Jihočeské divadlo.

Čtěte také

Z koncertní verze se pak zrodil dětmi i rodiči oblíbený fenomén bejbypunku, který zahrnoval koncerty a desky s originálními písněmi i coververzemi. Hudba ovšem měla přísná pravidla: zákaz žvatlání a pitvoření, naopak vítané bylo plné nasazení a témata, která baví děti i dospělé. „Prostě jsme chtěli, aby ty písně pro děti byly opravdové, žádné ťuťu ňuňu,“ konstatuje Dvořák, který jako principál šéfoval Kašpárku v rohlíku šestnáct let a do sboru přivedl i své děti. „Úplně jsme zrušili dětskou písničku a pitvoření, dělali jsme to, co máme rádi my dospělí. A děti to měly rády taky. Na koncertech jsme jim vytvořili celý hudební svět, sundavací číra, stagediving i dětský kotel, kam nesmí rodiče, protože by přes ně děti neviděly.“  

Spustit audio

Související