Zrcadlo osudu básníka i našeho národa

17. prosinec 2004

V politické oblevě šedesátých let, kdy se na veřejnosti mohly opět objevit básně a grafiky Bohuslava Reynka (1891-1971), stal se Petrkov, kde žil, takřka poutním místem. Do zdevastovaného zámečku, jehož vížka s hodinami dominuje siluetě malé vesnice poblíž Havlíčkova Brodu, přicházeli mladí básníci, výtvarníci, kunsthistorici, fotografové, novináři, entuziasté i zvědavci. Všichni chtěli Panu Reynkovi, jak mu říkali, vzdát hold a na vlastní kůži zakusit genia loci, který na ně dýchal z jeho veršů a obrázků.

I když se po básníkově smrti proud návštěvníků Petrkova ztenčil, mnozí z nich dále udržovali kontakty s jeho syny - Danielem (1928) a Jiřím (1929). Právě ti postupně pověstný "dům-bytost" renovovali a pečovali o to, aby dílo jejich otce a matky, francouzské básnířky Suzanne Renaudové (1889-1964), dále žilo.

Dnes je Bohuslav Reynek ceněn jako jeden z největších českých umělců 20. století. Jeho suché jehly vycházejí jako vánoční pohlednice, jeho básně jsou čteny, recitovány, znovu a znovu zhudebňovány a jeho život i život jeho rodiny v Petrkově zvolna nabývá podoby legendy. Legendy s bukolickými, a dokonce snad i františkánskými rysy. Jejím hrdinou je básník a malíř pobývající záměrně v ústraní, prchající před lidmi do přírody, živící se jako pastýř ovcí a u kamen v kuchyni ryjící do měděných destiček spleť čar, v nichž jsou biblické výjevy na pozadí petrkovského dvora a cípků přírody podávány pulsujícím wolsovským gestem, vycházejícím z hluboké koncentrace, ne nepodobné té, z níž pramenila bravurní štětcová technika čínských mistrů. V této legendě splývá pravda s estetizující stylizací jejích tvůrců a interpretů, v něž se mnozí poutníci do Petrkova časem proměnili.

Petrkov Bohuslava Reynka

Proto nelze než přivítat svědectví, které o životě Bohuslava Reynka a jeho rodiny nabídli čtenářům knihy Kdo chodí tmami (vydané nakladatelstvím Torst) ti nejzasvěcenější, ti, kteří jsou její součástí - Daniel a Jiří Reynkovi. Překrásně graficky řešenou třistastránkovou publikaci čtvercového formátu s bohatou obrazovou dokumentací připravil publicista a básník Aleš Palán (1965) jako esenci rozhovorů, které s oběma bratry vedl a jež zachytil na magnetofonových kazetách v celkové stopáži 33 hodin. Coby autor novinářských rozhovorů (mimo jiné i s Jiřím Reynkem) smekám klobouk, jak se autorům knihy podařilo z bohatého přípravného materiálu (odhaduji, že nezredukovaný přepis kazet by zabral okolo 600 stran textu) vybrat věci podstatné a přitom s konkretizujícími, příznačnými detaily. Činili tak nejspíš obdobným způsobem, jímž podle Daniela Reynka vznikaly otcovy básně: "Dvě slova nahradit jedním - to byla jeho stavební technika."

O životě a díle svých rodičů vyprávějí bratři Reynkovi jasně, ostře, ba zemitě - bez jakékoli koketérie s "tajemnými hloubkami duchovnosti". Ty lze za slovy vytušit, ale neplká se o nich. Vyprávění se sice drží chronologie, ale nikoli rigidně, takže věci, události a osoby (v rejstříku nalezneme 500 jmen) před námi vyvstávají v časovém vývoji a proměnách, zároveň jsou však nenápadně a takřka mimoděk poměřovány nadčasovými hodnotami. Z legendy o pokorném životě uměleckého páru, životě, jenž přes útisk doby byl vlastně šťastně a tvořivě naplněn, je smyta všechna falešná idyličnost. Například se dozvíme, že si Suzanne Renaudová v Čechách připadala "jak zapomenutá kůrka chleba za starou almarou", nebo že šikana, která v padesátých letech rodinu postihla, vyvolala u Bohuslava Reynka deprese beroucí na sebe podobu přízraků a znemožňující mu jakoukoli tvorbu.

Palánova kniha Kdo chodí tmami

Co je snad ale nejpozoruhodnější a kvůli čemu jsem se nemohl od knihy odtrhnout a musel ji přečíst na jeden zátah, je to, jak se v osudu této jedinečné a nevšední rodiny, osudu vylíčeném s mnohdy až drastickou upřímností, zřetelně a neméně konkrétně zračí osud našeho národa ve dvacátém století. O první republice, Mnichovu, německé okupaci, třídním boji a praktikách "nejpokrokovějšího společenského řádu" se při četbě knihy, tak přiléhavě nazvané, dozvíme víc, než kdybychom přečetli stohy historických pojednání. Byl-li bych vyzván, abych jmenoval knihu roku 2004, jmenoval bych Kdo chodí tmami.

autor: Bronislav Pražan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.