Žralok v hlavě - tichý smutek v duši

27. leden 2005

Křehký muž u okna svého přízemního bytu, chvílemi dojemně bezbranný, místy směšný. Věk: na prahu stárnutí. Moc toho o něm nevíme, jen tolik, že je sám, že touží po společnosti nebo aspoň po lidském slovu, sleduje dění na nepříliš rušné ulici, navazuje konverzaci s kolemjdoucími, nabízí drobné dárky, občas má tíživé duševní stavy a je zřejmě v péči lékařů. Ti také doporučí, aby byl nadále držen pod odborným dohledem v nějakém sanatoriu či ústavu. A to je skoro všechno; film Žralok v hlavě o mnoho víc neobsahuje. Co mu však chybí na "obsahu", tj. ději, příběhu, vyvažují jiné atributy: posmutnělá hravost, zvesela začínající okamžiky úzkostí, něha, s níž kamera sleduje protagonistu (nejprve netušíme, zda duševně nemocného muže či jen recesistu) a s níž on sám obhlíží svůj malý svět.

Úspěšná autorka animovaných snímků Maria Procházková vytvořila ve svém hraném debutu jímavou esej o stavu duše ohroženého, lehce zranitelného člověka. Snad nejpozoruhodnější na ní je, že se přitom dokáže důsledně držet jeho vlastního vnímání světa. Očima hlavního hrdiny objevujeme netušené zázraky v popelnici, měříme kroky lidí i psů, hodnotíme události ve světě i doma, zprostředkované televizní obrazovkou, trápíme se nad osudem lidstva i deštných pralesů. Film je sledem drobných epizod a situací, které nejsou uspořádány dle zákonů dramatického příběhu, nevedou odněkud někam až k dramatickému vyvrcholení - neboť připravovaný odchod do sanatoria takovým vrcholem není; jsou spíš navlečeny jako korálky na barevné nitce, křehké jako sám hrdina a občas se rozsypou jako zmatek v jeho vědomí. Tajemství, jež je na počátku tušeno, či možná i naznačeno, se na konci neprozradí. Tato absence jednolitého děje snad poněkud ztěžuje orientaci diváka, zvyklého na klasickou stavbu filmového příběhu. Nejsem si však jista, zda to lze jednoznačně přičíst na vrub nedostatků filmu, neboť sotva bylo záměrem autorky vytvořit vzrušující drama člověka, stiženého duševní poruchou. Zdá se, že spíš chtěla říct - podívejte, takoví lidé také jsou, vnímejme je, berme je vážně (jako bere našeho hrdinu vážně paní ze sousedství, která pro něj má neokázalé, zato hladivé pochopení).

Film "Žralok v hlavě" je postaven na vynikajícím hereckém výkonu Oldřicha Kaisera

Rozsahem úsporný film s tiše nevtíravým podtextem tragické osamělosti není ve svém vyznění temně bezvýchodný, ale kupodivu hřeje teplými barvami, často tam svítí sluníčko a nechybějí humorné situace (viz hovor s telefonním sluchátkem pojednaným jako mobil). Autorka v něm mj. uplatnila své umění animace, zapojila výtečnou hudbu Jana P. Muchowa a vůbec skvěle pracovala se zvuky. A především poskytla příležitost Oldřichu Kaiserovi, aby předvedl vynikající herecký výkon. Těžko si představit, že by tuto roli hrál někdo jiný.

autor: Agáta Pilátová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.