Způsob, jakým Philip Roth zpracovává autobiografická témata, je pro mě velká učebnice, říká autor detektivek Michal Sýkora
„Pro spisovatele není nic lepšího, než když se jejich tvorby chopí filmaři. Jsem vždy zvědavý, jak můj příběh vidí, jak ho interpretují, co považují za podstatné,“ říká Michal Sýkora, autor detektivek, literární teoretik a odborník na dílo Vladimira Nabokova a Philipa Rotha. Jeho knihy do filmu „překlopili“ Viktor Tauš, Jan Hřebejk a Petr Jarchovský, ve Vizitce, kam pana Sýkoru pozvala Markéta Kaňková, tak byla řeč o reflexi jejich spolupráce na seriálu Pozadí událostí.
„Podstatou výuky na vysoké škole dnes není sdělovat studentům fakta, ta si mohou dohledat sami. Je důležité ukázat jim metodu práce, jak vy sám o umění přemýšlíte,“ říká rodák z Olomouce Michal Sýkora, který v hanácké metropoli studoval literaturu, divadlo a film a na Katedře divadelních a filmových studií teď vyučuje. I proto jej nesmírně baví kurzy tvůrčího psaní, v rámci kterých studenty učí brát autorskou tvorbu jako způsob sebevyjádření a procvičuje s nimi, jak se dá „jejich“ téma fikčně zpracovat.
Literární práce s reáliemi je oblast, kterou Michal Sýkora v rozhovoru několikrát zmiňoval. Coby odborník na Vladimira Nabokova, o němž kromě dizertace napsal další dvě knihy, i na Phillipa Rotha, díky jehož textům se zase sám dostal k psaní, vyzdvihl mezi výrazné rysy tvorby druhého jmenovaného i způsob, jakým zpracovává autobiografická témata a jak si díky nim dokáže hrát se čtenářem. „Spolu s tím, jak Roth vnímá postavení člověka ve společnosti, to pro mě byla velká učebnice,“ konstatuje. Ve Vizitce pak podrobněji popsal jednotlivé etapy Rothovy a Nabokovovy tvorby.
Kdo je tady vrah?
Kromě americké literatury Michala Sýkoru dlouhodobě zajímá žánr detektivky. Přivedly ho k tomu knížky, které četl jako malý kluk, a návštěvy biografů. Rád také poslouchal dohady, „kdo asi tak může být vrah“. Britským detektivkám, na nichž oceňuje, že v sobě kromě samotné zápletky nesou společenské téma, věnoval dvě knihy.
V dalších pak zpracovává vlastní detektivní příběhy. V deset let staré prvotině Případ pro exorcistu, podle jeho slov nejzábavnější autorské knížce, reagoval na vlnu příběhů tehdy populárního spisovatele Dana Browna. Detektivní příběh tak zasadil do prostředí sobě velmi dobře známé hanácké vesnice. „Měl jsem pocit, že případ, který řeší komisařka Marie Výrová, na tom kontrastu dokážu postavit,“ vysvětluje.
Detektivní příběhy Michala Sýkory dostaly i filmovou podobu od režisérů Viktora Tauše, Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského. Z výsledků třídílných sérií, mezi které patří kromě Případu pro exorcistu také Vodník nebo Modré stíny, je Michal Sýkora nadšený. „Pro spisovatele není nic lepšího, než když se jejich tvorby chopí filmaři. Všichni tři pánové mají vlastní poetiku a já jsem zvědavý, jak můj příběh vidí, co považují za podstatné a jak to interpretují. Není nic nudnějšího, než když je adaptace ilustrací předlohy. Setkání s Taušem, Hřebejkem a Jarchovským ale bylo velmi podnětné.“ Krátce okomentoval také negativní reakce na nedávno uvedený seriál Pozadí událostí. „Chtěli jsme provokovat, některé skupiny diváků trochu popíchnout, ale nepopírám, že intenzita pobouřených reakcí nás zaskočila.“
Související
-
Vyprávět jsem se naučil až při práci na Formanově Valmontovi, říká spisovatel Jan Novák
Miluje český smysl pro humor a na Američanech si cení, že nehrají postranní hry. Problém má s autoritami, ale když žil v USA, přihlásil se k odvodu do války ve Vietnamu.
-
Spisovatel Martin M. Šimečka: Pro středoevropský prostor je typické, že je posedlý vlastní politikou
„Psaní má pro mě smysl jen tehdy, když jde o výpověď osobní zkušenosti. Téma, o kterém píšu, musím mít hluboce prožité,” řekl ve Vizitce spisovatel Martin M. Šimečka.
-
Nevěstince převlečené za kavárny. Víme o nich díky zdravotním knížkám, říká spisovatel Jan Štifter
Jižní Čechy jsou svébytný prostor, ve kterém mají selské rody i pětisetletou historii. Pro kraj je to dar, historie je tam přítomná, říká spisovatel a novinář Jan Štifter.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.