Zpráva čtenáře Jiřího Suchého

00912880.jpeg

V pořadu s podtitulem Pět minut s knihami, na které nesedá prach spisovatel a herec Jiří Suchý vypráví o svých zážitcích z četby Broučků Jana Karafiáta, knižního vydání hryVest Pocket Revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha, knihy povídek amerického spisovatele Jamese Thurbera Zmatený muž na hrazdě, básnické skladby Vítězslava Nezvala Edison a z knížky textů slovenského divadelníka Stanislava Štepky Člověčiny.

Osobnost všestranně zaměřeného tvůrce Jiřího Suchého, spoluzakladatele text-appealů v Redutě (s Ivanem Vyskočilem), Divadla Na zábradlí (rovněž s Ivanem Vyskočilem a s dalšími), Divadla Semafor (s Jiřím Šlitrem, Ferdinandem Havlíkem a s dalšími) je posluchačům Českého rozhlasu nepochybně dobře známa. Setkávají se s ním už mnoho let jako s autorem písňových textů, poznámek, promluv, povídek, a hudby, interpretem vlastních literárních prací, písní, vypravěčem a glosátorem nejrůznějších uměleckých i životních jevů. Svůj vypravěčský talent potvrzuje i v miniaturních vstupech těchto čtenářských "Zpráv". Třeba hned v první z nich: "Je kupodivu, že Jan Karafiát, o němž se nedá říct, že byl věhlasným literátem, dokázal pracovat se vším, co k literatuře patřilo. Sama formální stránka Broučků je nesmírně působivá. Ty opakující se refrény: A bylo jaro. Všechno, všechno kvetlo, ale pravšechno - tráva po pás, rosa jako granáty - a ty včely tolik bzučely a ti cvrčci tolik cvrčeli, a tam dole u potoka slavík v křoví klokotal. /.../

Jan Karafiát - venkovskej pan farář! Kde se v něm vzalo tolik profesionality? Můj Bože, jak to slovo profesionalita tady trčí z toho množství něhy, pokory a poezie - promiňte, že jsem ho použil. Ale jak mám vyslovit svůj obdiv nad tím lehoučkým způsobem, kterým je celé vyprávění neseno? Nic v něm není falešného, ale nic v něm není ani diletantského nebo nepodařeného."