„Znovu a znovu mě dojímala,“ říká o pohádce Šťastný princ režisér Matěj Forman

Z inscenace Šťastný princ
Z inscenace Šťastný princ

Kdo jsou a budou malí/velcí hrdinové, kterým se věnuje nová sezóna Divadla Lampion v Kladně?  

Divadlo Lampion v Kladně bylo založeno koncem 40. let jako pobočka Ústředního loutkového divadla a je jedním z nejdéle fungujících loutkových divadel u nás. Přesně 68 let funguje jako profesionální scéna, kterou od roku 1990 celkem 16 let vedl Karel Brožek, jeden z prvních absolventů loutkářské katedry pražské DAMU. Pro kladenskou scénu vytvořil celkem 32 inscenací. Jeho odchodem a sloučením Divadla Lampion s Městským divadlem Kladno v roce 2006 však skončila doba stabilního uměleckého vedení. Za posledních dvanáct let se ve vedení této scény vystřídalo celkem pět uměleckých šéfů. Byli to Ondřej Lážňovský, Zita Morávková, Daniel Přibyl, Branislav Mazúch a zatím poslední Lucie Radimerská.

Z inscenace Pračlovíček

Malí/velcí hrdinové

Spolu s dramaturgem Matoušem Danzerem nastoupila do Lampionu loni na podzim, kdy ve funkci po roce a půl skončil Branislav Mazúch. Loňskou připravenou a rozjetou sezónu tak nové vedení příliš ovlivnit nemohlo, a tak se zaměřilo na přípravu té aktuální, kterou v září zahájila premiéra Šťastného prince v režii Matěje Formana. Sezóně 2018/2019 dali název Malí/velcí hrdinové.

Z inscenace Drakobijec z Oujezda

Větší návrat loutek do Lampionu

„Snažili jsme se oslovit loutkové špičky České republiky, ke kterým se Matěj Forman řadí. Budou s námi spolupracovat velká jména. Snažíme se o větší návrat loutek do Lampionu, chceme se přiblížit k době, kdy divadlo vedl pan Brožek a další legendy,“ říká o nové sezóně Lucie Radimerská. A dramaturg Matouš Danzer dodává: „V každé inscenaci představíme nějakou formu hrdinství, nějaký jiný typ hrdiny. Aby nedocházelo k unifikování, že hrdina je jen svalnatec se super schopnostmi, ale že to může být i vlaštovka ze Šťastného prince, tvor soucitný.“

Z inscenace Play The Game

Pohádka se smutným koncem

Ačkoli se čeští divadelní tvůrci vracejí k dílům Oscara Wilda často, soubor pohádek z roku 1888 nazvaný „Šťastný princ a jiné pohádky“ zůstával vždy poněkud stranou pozornosti. Celkem třikrát byla uvedena asi nejslavnější pohádka tohoto souboru Slavík a růže, ale titulní pohádka Šťastný princ se divadelního zpracování dočkala jenom jednou. Bylo to před osmnácti lety, a to zrovna na prknech kladenského Divadla Lampion. Scénář vycházející z překladu Arnošta Vaněčka tehdy napsal režisér Jan Prokeš. Scénář k aktuální inscenaci Matěje Formana napsal režisér a zároveň autor výpravy spolu se spisovatelem a překladatelem Radkem Malým.

Z inscenace Štastný princ

„Hned se mi začaly vynořovat příběhy, které jsem si představoval. Svět měšťanů se dá hezky karikovat, je hezký a barevný, ale tito lidé se neumějí podívat na život z jiného úhlu než pohledu blahobytných, úspěšných lidí. V tom kódujeme kontrast bohatství a chudoby, která není vidět, protože měšťané jsou slepí a nevidí ji,“ říká Matěj Forman, který do příběhu o princi, který až po smrti jako socha vidí bídu lidí ve městě a žádá o pomoc vlaštovku, přidal dvě postavy – ornitologa a lampáře. Pohádka se smutným koncem je určena dětem od pěti let a Matěj Forman proto zvažoval, zda umenšit smutný osud vlaštovky a prince. Klíčem je podle něj poselství, které závěr inscenace nabízí.

Spustit audio

Související