Zničená krajina je zrcadlem člověka. Zajímá mě, čeho všeho je schopen, říká fotograf severních Čech Ibra Ibrahimovič
Ibra Ibrahimovič má z otcovy strany kosovsko-albánské kořeny, po mamince je pak Severočech – narodil se na konci 60. let nedaleko Litvínova. Na stojní průmyslovku jezdil z Litvínova tramvají do Mostu, ovšem už ve třinácti se rozhodl, že živit se bude fotografováním. Odmítl jít na vysokou školu a hned po maturitě si půjčil na nový fotoaparát. Do Vizitky jej Ondřej Cihlář pozval v souvislosti s vydáním objemné tematické knihy Střepy severních Čech.
Podzimní mlhy bývaly na Mostecku tak husté a špinavé, že malý Ibra své spolužáky rozeznával jen po hlase. „Nedalo se tam dýchat, všichni jsme kašlali a na silnici nás vedla bílá čára. Jako dítě jsem tu těžkost ovšem vnímal jako něco normálního. Na to, že věci tu jsou jinak, jsem přišel až po návratu z vojny. Jako bych se vrátil do katastrofického scénáře,“ vyprávěl. Proč po vojně nezůstal v jiném městě? „Chtěl jsem začít fotit a v Litvínově jsem měl zázemí. Mým krédem bylo udělat knihu o severních Čechách a tím jim vrátit energii, kterou jsem od nich dostal. Pak jsem chtěl zmizet, ale kvůli fotografování Libkovic jsem zůstal o dost déle,“ zastavil se Ibrahimovič u jednoho ze svých zásadních fotografických cyklů.
Jako profi fotograf i ve filmu
Sérii snímků z obce Libkovice, která v první polovině 90. let doslova padla v boji proti těžbě uhlí, vystavil pod názvem Libkovice – svědectví severu v pražském Topičově salonu. „Tehdy se hodně mluvilo o ekologických otázkách, takže výstava vzbudila velký ohlas,“ konstatoval. Libkovice ovšem nejsou jediným zničeným místem, na které pan Ibrahimovič namířil své objektivy. Dokladem toho je mimo jiné nedávno vydaná kniha Střepy severních Čech, na níž pracoval mnoho let. „Krajina destrukce je pro mě zajímavá tím, že odhaluje člověka, který onu krajinu obývá. Je zrcadlem toho, čeho je člověk schopen,“ přemítal.
Důležitým momentem ve fotografické kariéře Ibry Ibrahimoviče bylo setkání s ekologickou neziskovou organizací Zelený dům, s níž coby fotograf před i po odchodu na volnou nohu spolupracoval. Cenu Czech Press Photo pak v roce 2003 získal za snímek s názvem „Jan Rajter s malým Vašíkem na pastvině v Mrzlicích“ z výstavy „Příběh sedláka Rajtera – od kolektivizace ke globalizaci.“ O místy jen těžko uvěřitelné story okolo focení Rajterova hospodářství mluvil ve Vizitce detailně, stejně jako o specifiku fotografování pro film, o zážitcích z natáčení „pouštního“ snímku Tobruk anebo o roli profesionálního komparzisty ovládajícího všechny typy fotoaparátů. Takto si zahrál například v pět let starém snímku Borg/McEnroe, který se částečně natáčel v Praze.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
F. X. Šalda: O neblahé bohatýrce. Příběh hrdé a nezkrotné divoženky z česko-polského pomezí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.