Zničená krajina je zrcadlem člověka. Zajímá mě, čeho všeho je schopen, říká fotograf severních Čech Ibra Ibrahimovič

22. listopad 2022

Ibra Ibrahimovič má z otcovy strany kosovsko-albánské kořeny, po mamince je pak Severočech – narodil se na konci 60. let nedaleko Litvínova. Na stojní průmyslovku jezdil z Litvínova tramvají do Mostu, ovšem už ve třinácti se rozhodl, že živit se bude fotografováním. Odmítl jít na vysokou školu a hned po maturitě si půjčil na nový fotoaparát. Do Vizitky jej Ondřej Cihlář pozval v souvislosti s vydáním objemné tematické knihy Střepy severních Čech.

Podzimní mlhy bývaly na Mostecku tak husté a špinavé, že malý Ibra své spolužáky rozeznával jen po hlase. „Nedalo se tam dýchat, všichni jsme kašlali a na silnici nás vedla bílá čára. Jako dítě jsem tu těžkost ovšem vnímal jako něco normálního. Na to, že věci tu jsou jinak, jsem přišel až po návratu z vojny. Jako bych se vrátil do katastrofického scénáře,“ vypráví. Proč po vojně nezůstal v jiném městě? „Chtěl jsem začít fotit a v Litvínově jsem měl zázemí. Mým krédem bylo udělat knihu o severních Čechách a tím jim vrátit energii, kterou jsem od nich dostal. Pak jsem chtěl zmizet, ale kvůli fotografování Libkovic jsem zůstal o dost déle,“ zastavuje se Ibrahimovič u jednoho ze svých zásadních fotografických cyklů. Na severu Čech je doma dodnes.

Jako profi fotograf i ve filmu

Sérii snímků z obce Libkovice, která v první polovině 90. let doslova padla v boji proti těžbě uhlí, vystavil pod názvem Libkovice – svědectví severu v pražském Topičově salonu. „Tehdy se hodně mluvilo o ekologických otázkách, takže výstava vzbudila velký ohlas,“ konstatuje. Libkovice ovšem nejsou jediným zničeným místem, na které pan Ibrahimovič namířil své objektivy. Dokladem toho je mimo jiné nedávno vydaná kniha Střepy severních Čech, na níž pracoval mnoho let. „Krajina destrukce je pro mě zajímavá tím, že odhaluje člověka, který onu krajinu obývá. Je zrcadlem toho, čeho je člověk schopen,“ přemítá.

Příběh sedláka Rajtera

Důležitým momentem ve fotografické kariéře Ibry Ibrahimoviče bylo setkání s ekologickou neziskovou organizací Zelený dům, s níž coby fotograf před i po odchodu na volnou nohu spolupracoval. Cenu Czech Press Photo pak v roce 2003 získal za snímek s názvem „Jan Rajter s malým Vašíkem na pastvině v Mrzlicích“ z výstavy „Příběh sedláka Rajtera – od kolektivizace ke globalizaci.“ O místy jen těžko uvěřitelné story okolo focení Rajterova hospodářství mluvil ve Vizitce detailně, stejně jako o specifiku fotografování pro film, o zážitcích z natáčení „pouštního“ snímku Tobruk anebo o roli profesionálního komparzisty ovládajícího všechny typy fotoaparátů. Takto si zahrál například v pět let starém snímku Borg/McEnroe, který se částečně natáčel v Praze. 

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.