Známý i neznámý Antonín Procházka
Přelom roku přeje v pražských galeriích českému malířství první poloviny dvacátého století. Kromě obsáhlé výstavy Františka Tichého v Domě U Kamenného zvonu probíhá také souborná výstava významného českého malíře, grafika a konečně i sochaře Antonína Procházky v Obecním domě.
Expozici, která v doposud největším rozsahu představuje Procházkovo dílo, připravil Obecní dům ve spolupráci s Muzeem města Brna a Moravskou galerií v Brně u příležitosti 120. výročí umělcova narození. Ve dvou sálech mají návštěvníci možnost prohlédnout si Procházkova díla ze všech etap jeho tvůrčí činnosti, od expresionistických začátků, přes obrat ke kubismu až k neoklasicismu.
Antonín Procházka se narodil v roce 1882 ve Vážanech na Moravě. Vystudoval Školu užitého umění v Praze. Se současnými uměleckými proudy se seznámil jednak během několikaměsíčního pobytu v Paříži, jednak během svých návštěv v galerii Paula Cassirera v Berlíně. V roce 1910 přijal Procházka místo suplujícího učitele v Moravské Ostravě.
Ve svém malířství začal postupně objevovat nový směr - kubismus. Jeho obrazy vynikaly i díky nevšední použité technice a vysoké barevnosti. Ona barevnost ale zprvu nebyla odbornou veřejností kladně přijímána. Například než Procházka poslal jeden ze svých obrazů členům spolku výtvarných umělců Mánes jako ukázku své práce, obraz nejprve přemaloval, tak, aby barvy nebyly příliš křiklavé a výrazné. Právě členové spolku Mánes totiž patřili mezi tvrdé kritiky přílišné barevnosti. Tato prozíravost se Procházkovi vyplatila. Nejen že se stal členem spolku Mánes, ale byl zároveň posledním umělcem, který byl do společnosti členů Mánesu přijat.
Procházka používal pro vyjádření plastičnosti například pískové pasty, což byla v jeho době zcela nová technika. Jako jeden z prvních českých moderních umělců také začal znovu používat starověkou malbu voskem, enkaustiku. Jeho umělecký vývoj pokračoval. Na začátku třicátých let se ve svém díle obrací k historismu, který díky Procházkovu lehce naivnímu ztvárnění ostře kontrastuje s malířovou dřívější kubistickou tvorbou. Rozdíly jsou dobře patrné například na studiích Kočka a Čtenář novin, které Procházka vytvořil nejprve ve svém kubistickém období na počátku 20. let, a k nimž se vrátil o deset let později, již jako neoklasik.
Tvorba v duchu historismu vyvrcholila v Procházkově díle plátnem pro aulu brněnské Masarykovy univerzity, kde ztvárnil postavu Prométhea. Antonín Procházka zemřel v roce 1945 v Brně.
U příležitosti výstavy vznikla i obsáhlá publikace o životě a díle Antonína Procházky, kterou je na výstavě také možno zakoupit za cenu asi o 500 Kč nižší, než je běžná obchodní cena. Expozice je otevřena denně od 10 do 18 hodin. Za prohlídku zaplatíte 80 Kč, snížené vstupné činí 40 Kč. Výstava potrvá do 2. března.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
