Zločin, trest a diváci jako soudci. Tajný život Friedmanových nás konfrontuje s temnou realitou

14. září 2018
Tajný život Friedmanových

Inscenace, ve které jsou diváci uvedeni do středu událostí, vytvořil v krakovském Teatru Ludowem režisér Marcin Wierzchowski. Inscenace Tajný život Friedmanových je inspirovaná dokumentárním filmem Andrewa Jareckiho Vše o Friedmanových, ve kterém se autor věnuje příběhu rodiny, jejíž členové byli obviněni ze zneužívání dětí. Představení Tajného života Friedmanových bylo uvedeno na festivalu Divadlo v Plzni.

V roce 1987 byl ve Spojených státech amerických zatčen Arnold Friedman, šestapadesátiletý učitel v penzi, který doma vedl počítačové kurzy, a jeho tehdy osmnáctiletý syn Jesse. Oba byli obžalováni ze sexuálního zneužívání žáků těchto kurzů. Do té doby byli Friedmanovi typická americká rodina. Od tohoto momentu se však jejich život radikálně změnil. Celou zemi zachvátila hysterie a rodina Friedmanových byla vystavena mediálnímu lynči. Snímek Andrewa Jareckiho „Vše o Friedmanových“ udržuje diváky neustále v napětí a je důkazem toho, jak těžké je nalézt skutečnou pravdu. A právě toto téma zaujalo Marcina Wierzchowského.

Já jako režisér vytvářím dva typy inscenací. V prvním případě jsem si naprosto vědom tématu a toho, proč se jím divadelně zabývám. V tom druhém případě je tvorba cesta k tomu, abych zjistil, co mě k danému příběhu nebo tématu přivedlo. A inscenace Tajný život Friedmanových je tím druhým případem.
Marcin Wierzchowski

Tajný život Friedmanových

Zjistil jsem, že to co mě na daném příběhu fascinuje, je způsob, jakým v našich životech balancujeme na tenkém ledě. Naše každodenní realita drží jen jako velmi křehká konstrukce. Ale my se jí přitom držíme zuby nehty. Je nějakou naší jistotou, je obrazem nás samotných, kterému chceme věřit. Pod touto křehkou konstrukcí se ale skrývají temná tajemství, která v sobě každý z nás nosí. A pokud nejsme dostatečně silní, tak led, na kterém balancujeme, se proboří a my do těch temných tajemství spadneme a začneme se v nich topit. A to se právě stalo rodině Friedmanových.
Marcin Wierzchowski

Čtěte takéJe možné uniknout minulosti? Ptají se Žítkovské bohyně Pod Palmovkou

Působivý je formát, který Marcin Wierzchowski pro inscenaci zvolil. Vytvořil několik pokojů, ve kterých se diváci pohybují přímo mezi herci. Doslova nahlíží do jejich kuchyně, sedají do jejich křesel a konfrontují se s postavami tváří v tvář.

S tímto typem divadla jsem začal experimentovat společně s mými studenty na divadelní akademii. Je to mezinárodní kurz, který učím v angličtině, tudíž se zaměřujeme na anglofonní zdroje, třeba i filmy. Studenti třeba dostanou za úkol divadelně zpracovat úryvky z filmů nebo filmových dokumentů. I přesto, že se to ze začátku může jevit jako nějaké otrocké imitování, mladí tvůrci brzy zjistí, že je tato metoda osvobozující. Díky těmto postupům jsou nakonec schopni vytvořit velmi intimní divadelní situace. A to je to, co příběh Friedmanových potřebuje, tedy intimní prostor, ve kterém můžeme s herci docílit skoro až filmového detailu. Mým cílem bylo vytvořit prostor, ve kterém budou diváci doslova šťourat v soukromí postav, podobně jako americká media šťourala v soukromý reálné rodiny Friedmanových. Divákům to pomůže uvědomit si jejich roli, kterou v životě hrají v různých situacích.
Marcin Wierzchowski

Tajný život Friedmanových

Marcin Wierzchowsky zkoumá především povahu spáchaného zločinu, kterou neurčují pouze konkrétní skutky, ale velkou měrou také způsob, jakým o nich vyprávíme. Zdržme se odsudků, neházejme kamenem. Pochybností je příliš mnoho.

Herci se paradoxně v těsné blízkosti diváků cítí velmi dobře, svobodně. Nemusí se soustředit na sílu hlasu, protože nemusí křičet až do dvacáté řady hlediště. Nemusí se zabývat tím, jak se tváří, jak se pohybují, kam se zrovna dívají. Zkrátka se cítí, jako by byli před kamerou. Složitý byl pro ně ale proces sžívání se s postavou, s tím, koho mají představovat. Zvláště když se jednalo o žijící a skutečné lidi. Tím, že jsou herci nuceni pochopit a znovu oživit jejich životní příběhy, mnohdy velmi smutné, je na ně kladena velká zodpovědnost.
Marcin Wierzchowski