Zločin a trest v Disku

14. duben 2003

Divadlo Disk po dvou inscenacích, kterými chtěli studenti DAMU zachytit v divadle tu vlnu odvozující se od coolness dramatiky a postmoderny, uvítalo tematiku klasickou. Takovou, že spíš než pokoušením nových divadelních postupů a šoků pro hlediště je zkouškou hloubky a pevnosti lidské duše i u samotných herců.

Dostojevského román Zločin a trest se hraje v různých dramatizacích a adaptacích. Dramaturgyně Johana Kudláčková si zvolila úpravu od Aleny a Jaroslava Vostrých ze šedesátých let minulého století, kdy inscenace v Činoherním klubu uchvátila téměř celou divadelní obec. Uvědomila si, že některá témata zasahují mladou duši neustále, a ke spolupráci přesvědčila Michala Langa, uměleckého šéfa Švandova divadla na Smíchově. Ten se nepotřeboval textu příliš vzdalovat a inscenace získala schopnost sdělovat základní myšlenky přímo díky vytvářeným situacím. Langovým největším vkladem byla snaha dostat herce do psychologického rozpoložení, kterým mohou vyjadřovat základní pocity postav, což se mu u tak mladých herců podařilo velmi dobře.

Zločin a trest

Role Raskolnikova byla vždy pro herce velmi náročná. Marek Němec se s ní vyrovnal dobře, zvláště přecházení z jedné emoce do druhé třeba během jediné věty, často ze zoufalství do nadšení, přičemž využíval dobré nadání pracovat a vyjadřovat se rukama. Ale jakoby k postavě přistupoval někdy dost zvnějšku, bez přílišné mimiky nasvědčující silný osobní prožitek. Nejvíc rozehrál své schopnosti při hře na kočku a myš s komisařem Porfirijem Petrovičem, jehož postava během hry ukazovala na svou nebezpečnost, ale pak dokázala přejít do soucitného tónu.

Zločin a trest

Představitelka Soni Tereza Hofová se pravděpodobně musela delší dobu učit pohybovat se ve své roli upřímně, pro ní byla spíš, myslím, tak trochu protirolí. Určitě je v civilním životě sebevědomá a moderní. Postavu nejdříve hrála se sklopenou hlavou a ostychem zvedat oči během dramatu. Až po Raskolnikovově přiznání k vraždě jakoby vyrostla a začala používat jiné vyjadřovací prostředky, stala se z ní rozhodná žena, až fanaticky. Můžeme potom věřit tomu, že právě jí k nohám klesá Raskolnikov před cestou do vyhnanství na Sibiř.

Svidrigajlovovi je v románu okolo padesáti let, a obsazení role mladým člověkem ho ve vztahu k ostatním postavám zlidšťuje. Zpočátku mluví postava velmi rychle a překotně, během děje ale znatelně svůj slovní projev zpomaluje, snad při uvědomění závažnosti nastalé situace i svého osudu. To navozuje zajímavou atmosféru a vpisuje se tak do toku významů svou přesnou funkčností.

Zločin a trest

S dobou korespondující kostýmy diváky nijak rozptylovat nemusely, ale scéna měla opravdu zajímavý nádech spolupracující s vyzněním inscenace. Největší plochu v pozadí pokrýval průhledný závěs, jakoby černý závoj, který při pohybu vrzal. V tom ho doplňovalo "ozvučení" inscenace, spíš zvýrazňující jednotlivé tóny než tvořící proud hudby. Celkové působení těchto prvků navodilo působení silné a nepoddajné osudovosti. Navíc bylo podporováno neonovým světlem po levé straně jeviště, jemuž třeba jako měsíci (?) se svěřoval Svidrigajlov před svou poslední procházkou k řece. Měsíci, který zná pohyby citů a nálad i hloubky lidské duše, pro níž je věčným společníkem.

Inscenace má svá groteskní místa (třeba při pohřební hostině u Katěriny Ivanovny nebo při parodování Marka Němce), ale celkové vyznění je pochopitelně úplně jiné. Zločin a trest v Disku pod režií Michala Langa díky práci celého týmu ukazuje, že některé věci jsou vždy aktuální a vlastně věčné. I když mladší diváci nemuseli vždy být plně soustředěni, něco je díky viděnému představení oslovilo. Někdy právě ty dlouhé pasáže monologů postav o filozofických problémech byly sice na úkor dramatického spádu, tak jsou ale právě tím, co se vrývá do podvědomí diváka a zůstává tam.

autor: David Ašenbryl
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.