Zlata Kufnerová: Milý mouřeníne – milý Béďo. Odvrácená tvář klasiků marxismu aneb Píší si otcové proletariátu

„Už týden jsem nevyšel z domu – kabáty mám v zastavárně, a protože mi nikdo nechce půjčit, ani nejím. Na to já s…u, ale bojím se, že tahle šlamastyka může jednoho krásného dne skončit skandálem. Jedinou dobrou zprávu jsme dostali od mé švagrové – prý onemocněl nezničitelný strýc mé ženy. Kdyby ten mizera pošel, byl bych z té bryndy venku.“ 

O tomhle Marxově dopisu z února 1852 se přednášející na tzv. VUMLU svým frekventantům z řad pracujících jistě nezmínili. Nedozvěděli se o něm ani studenti vysokých škol na povinných přednáškách marxismu leninismu. Tato část korespondence byla v sebraných spisech obou otců zakladatelů cudně vynechána.

Oba klasikové levicového hnutí se poprvé setkali v listopadu 1842 v redakci Rheinische Zeitung v Kolíně nad Rýnem. Od března 1844 si začali dopisovat. Jejich korespondence byla hojná a trvala až do konce Marxova života. Dochovala se z ní jen část, podle odhadů několik set dopisů chybí. I tak je důležitým pramenem poznání obou klasiků dělnického revolučního hnutí.