Živoucí příběhy a tajemství rodu Forsytů
John Galsworthy (1867-1933) vystudoval práva v Harrow a Oxfordu a kdo ví, zda by vůči vyšší střední třídě, do níž náležel, získal onen kritický a lehce ironický nadhled, jenž dominuje jeho nejslavnějšímu dílu - Sáze rodu Forsytů, kdyby se býval nezamiloval do manželky vlastního bratrance. Tato láska ho přivedla do konfliktu s příbuzenstvem i celou společností a připravila mu strádání, které zostřilo jeho etickou vnímavost a podnítilo tvořivost.
Střet společenských vazeb a norem s individuálními spontánními city a touhami - to také nejspíš bude ono žhavé jádro, pro které je dodnes příběh Ságy živý. První ze tří jejích knih vyšla v roce 1906, poslední o patnáct let později. Sám příběh se rozprostírá od roku 1886 do 20. let 20. století a jeho reálie již dávno pohřbil čas. Společnost, její podoba, morálka i zvyky jsou zcela jiné. Co však trvá a bude trvat, je protiklad mezi silami, jež vetkávají jedince do neosobních struktur společnosti, a těmi, které ho z nich osvobozují a vytvářejí vazby osobní. Třeba protiklad pout zákonů a vlastnictví a pout lásky a krásy. Galsworthy byl mistr v tom, jak uměl tyto rozporné síly předvádět "v akci" a zároveň usilovat o jejich harmonizaci. Svou Ságou se dotkl něčeho, co se v nepatrných obměnách opakuje v nejrůznějších časech i společnostech, a co tedy tak či onak potkává každého z nás. A zřejmě právě proto je příběh Forsytů (na rozdíl od většiny jiných "románů-řek", na něž byla první třetina minulého století nesmírně plodná) znovu a znovu transformován do nejrůznějších médií.
S rozhlasovou podobou Ságy rodu Forsytů se posluchači Českého rozhlasu mohli seznámit v roce 1999, kdy ji podle scénáře Františka Pavlíčka natočil režisér Ivan Chrz jako dvanáctidílnou dramatizaci. Podílela se na ní plejáda skvělých herců. Namátkou jmenujme třeba Lubomíra Lipského, Bořivoje Navrátila, Jana Hartla, Blanku Bohdanovou, Vladimíra Ráže, Jiřího Plachého, Stellu Zázvorkovou. Nejvýrazněji se ovšem do srdcí posluchačů zapsali - alespoň dle výsledků posluchačské soutěžní ankety o nejlepšího rozhlasového herce onoho roku - tři interpreti: Viktor Preiss jako vypravěč, Daniela Kolářová coby představitelka Ireny a František Němec v roli Irenina prvního muže Soamese Forsyta. Dva poslední jmenovaní v tehdejším ročníku ankety Neviditelný herec zvítězili a Viktor Preiss se v ní umístil jako druhý.
Když jsem tenkrát v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas Františka Němce požádal, aby prozradil, jak se mu podařilo pro nepříliš sympatického Soamese získat posluchače, odpověděl: "To prozradit nemůžu, protože to nevím. Nejspíš bychom museli zkoumat postavu samu, abychom zjistili, proč si našla odezvu. Asi nebude tak úplně záporná, asi je složitější. Možná má nějakou svou životní pravdu a tím, že si za ní stojí, budí respekt a zájem. V herecké tvorbě se nedá vše určit a pojmenovat."
Charakter muže, ke kterému Irena cítí odpor, ale který přesto probouzí sympatie a v němž se smysl pro vlastnictví neustále sváří se smyslem pro krásu, není jediným tajemstvím, jež příběh členů rozvětvené rodiny Forsytů svým čtenářům a posluchačům nabízí. Četné otázky probouzejí i povahy a vztahy dalších postav; a snad ještě zajímavější než sledovat zákruty příběhů, jež se mezi nimi odvíjejí, je nořit se do sváru jejich vnitřních protikladů. Vždyť právě z nich dramatičnost příběhů pramení, ony jsou tím, co uvádí děj do pohybu a co postavy oživuje tak, že se pro nás stávají pomyslnými protějšky. Ocitnout se jim takřka nadosah, ponořit se do příběhu, až zapomenete na čas a svět okolo, umožňuje nyní to, že všech dvanáct dílů rozhlasové Ságy rodu Forsytů vydal Radioservis na šesti kompaktních discích. Celková délka záznamu je 6 hodin 36 minut.
Věřte, že pohroužit se - byť s přestávkami - na takovou dobu do spleti hlasů a nechat se jimi unášet k výše naznačeným tajemstvím je zážitek nesrovnatelný s tím, když jednotlivé díly příběhu posloucháte izolovaně s prodlevami dnů či týdnů. Uhranutí krásou již není tím, o čem se dozvídáte, ale to, co prožíváte.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.