Život plný revolucí. Poslouchejte seriál o Milesi Davisovi

02340152.jpeg

Miles Davis (1926-1991) ovlivnil jazz, ovlivnil svět a lidé ho uctívají jako jednoho z nejinspirativnějších hudebních revolucionářů 20. století. U příležitosti letošního 90. výročí narození, a zároveň výročí 15 let od úmrtí, vám přinášíme jeho dvanáctidílný životopis, v podání Antonína Matznera.

* Seriál je součástí pravidelné řady Jazzový podvečer vysílané každý den od 17:45 na stanici ČRo Vltava, kde různí autoři přinášejí osobité pohledy na nejrozličnější podoby jazzu.

1991 Doo-Bop:

Seděl jednou u otevřeného okna svého newyorského domu a zaposlouchal se do zvuků, které k němu doléhaly zvenčí z ulice. Tehdy se rozhodl přenést tuto atmosféru včetně hiphopových rytmů pouličních raperů na desku.

Miles na stříbrném plátně:

Na svém posledním filmu Dingo pracoval Davis ještě krátce před smrtí. Miles v něm vytvořil hereckou roli jazzového trumpetisty, který se svojí kapelou neplánovaně přistane na australském letišti a v mezičase tam uspořádají improvizované jam session.

1986 Tutu:

Podle původního plánu měl na desce Tutu spolupracovat Davisův oblíbený zpěvák Prince, který dokonce jednu věc pro album napsal, ale když mu Davis poslal pásek s tím, co na desce chystá, Prince měl pocit, že by se tam jeho skladba nehodila.

1981 Návrat:

Potřeboval jsem to všechno vidět z nějaké jiné perspektivy, abych mohl mít čistý stůl a poskládat si celý svůj život zase od začátku. Chtěl jsem hrát muziku, ale jinak než dosud. A taky jsem chtěl pořád hrát ve velkých sálech místo v malých klubech.

1968–75 Elektrické období:

Bety mě přivedla k hudbě Jimmiho Hendrixe, k němu samotnému, a taky k dalším černým rockovým hudebníkům. […] Taky mi pomohla změnit styl oblékání. Pod jejím vlivem odložil 43 letý Davis elegantní dvouřadové šaty na míru a oblékl si džínové oblečky s třásněmi.

1964–68 Druhé velké kvinteto:

Po odchodu Coltranea a rozpadu skupiny strávil Davis začátek 60. let usilovným hledáním optimálních nových spolupracovníků. Jenom saxofonistů se po jeho boku vystřídalo šest.

1957–63 Orchestr s Gilem Evansem:

Navštěvovali se, diskutovali o hudbě a o sedm let později dozrál jejich druhý společný projekt, který nahráli v newyorském kostelním studiu Columbie v květnu 1957. Aranžmá všech deseti skladeb napsal Evans a Miles byl jediným sólistou. Odtud název desky Miles Ahead.

1955–58 První velké kvinteto a sexteto, modální jazz:

Kapela, kterou jsem měl s Coltranem, z nás obou udělala legendy. Ať jsme hráli, kde jsem chtěli, všude byly kluby strašně natřískaný. A každý večer na nás chodily nějaké slavné osobnosti – lidi jako Frank Sinatra, Tony Bennett, hereci Elisabet Tailorová nebo Marlon Brando…

1950–54 Modrá perioda:

Proč jsou Milesovy desky z tohoto období nazývány modrou periodou? Davis právě v této době začal používat ve zvýšené míře dusítko Harmon jehož použitím blízko u mikrofonu nabyl jeho tón zvláštního lyrického (blue) výrazu, který se stal typickým poznávacím znamením.

1948–49 Cool-jazz:

Po čtyřech letech, které strávil Miles po boku Charlieho Parkera, nazrál pomalu čas, aby vystoupil z jeho stínu. Moje muzika byla trochu pomalejší a ne tak vášnivá jako Parkerova. Důležité pro tento záměr bylo setkání s kanadským aranžérem a skladatelem Gilem Evansem.

1926-48 Mládí a bop:

To nejparádnější vzrůšo v celým mým životě jsem zažil, když jsem někdy ve čtyřiačtyřicátém slyšel v Saint Louis společně hrát Dizzyho a Birda v kapele, co vedl Billy Eckstine. Bylo mi 18 a já měl zrovna po matuře na střední škole. Ježily se mi z té muziky všechny chlupy po těle.

1926–91 Život v kostce:

Svým doslova širokoúhlým záběrem byl Miles Davis jako trumpetista, skladatel a lídr vlastních skupin inspirujícím zjevem, který déle než 45 let ovlivňoval jazzovou scénu na celém světě. Jeho tón na trubku s dusítkem napodobovali hudebníci takřka všude.