Život je absurdní a surreálno je všude kolem nás. I doma máme na zdi přibitý knedlík, říká umělkyně Phila Primus

14. březen 2021

„Když člověk žije přítomností a do toho, co dělá, dává lásku, inspiraci může najít v každém koutě,“ míní výtvarnice, básnířka a pedagožka Phila Primus. Její tvorbu ovlivnil život, což výjimečně není klišé: umělecký styl i nápady totiž sbírá jako zvídavý samouk, jenž v době dospívání nedokončil ani jednu z několika načatých středních škol.

To cizokrajné jméno není přezdívka. Phila Primus se narodila americké mamince, kurátorce a fotografce Suzanne Pastor, a českému tatínkovi, historikovi umění, v německém Düsseldorfu, kde je spojil zájem o fotografii. Suzanne Pastor na počátku 90. let spoluzakládala pražský Dům fotografie, ve kterém uspořádala desítky výstav věnovaných třeba dílu Jaromíra Funkeho, Františka Drtikola nebo Václava Zykmunda, zakladatele surrealistické skupiny Ra v Brně.

Právě surrealismus, o kterém Phila Primus říká, že je všude kolem nás, byl spolu s volnomyšlenkářským pojetím života jejích rodičů pro dnes devětadvacetiletou umělkyni klíčovým referenčním bodem. „Hranice mezi životem a uměním pro mě vždycky byla tenká a umění pro mě nebylo nikterak vzácné, vyrůstala jsem jím obklopená. Třeba v kuchyni máme na zdi přibitý starý knedlík,“ usmívá se. Žádnou z několika rozestudovaných středních škol Phila Primus nedokončila, třikrát dokonce neprošla prvním ročníkem. Na vině prý bylo několik faktorů: liberální atmosféra v rodině a multikulturní zázemí i vzpoura proti autoritám. „Ve škole mě to nebavilo, svět mimo ni byl zajímavější.“

Když má člověk přebytek myšlenek

„Svět mimo školu“ se brzy začal odrážet v její výtvarné tvorbě. Kombinuje v ní klasické techniky jako je malba nebo kresba, důležitou roli hraje ale i prvek náhody v podobě nasbíraných materiálů. Jednou Philu zaujme kus textu v časopisu, jindy písek nebo pírko. Dlouhodobou inspirací je jí pak hudba, kterou ráda, často a koncentrovaně poslouchá z gramofonu, a taky literatura. V poslední době začala psát texty pro svého kamaráda, mladého sochaře Mikuláše Juráčka.

Tvorba Phily Primus

Ve Vizitce zazněla také její básnická tvorba, na niž nedávno upozornila revue Babylon. Četla ze své chystané sbírky Privilegium, pojmenované po slově, které často používá v diskusích o současném světě a našem životě v něm. Jestliže výtvarnému umění se Phila Primus v minulosti věnovala ve svém ateliéru, básnická tvorba je tak trochu reakcí na jeho ztrátu. „Když člověk nemá po ruce ateliér, ale má přebytek myšlenek, napadne ho tak nějak přirozeně první věta a pak už to z něj jde samo,“ popisuje svůj emocionální svět, v němž vysledovala sedmileté cykly ohraničené menší či větší životní bouří.

Ve Vizitce mluvila také o své účasti na ptačím projektu Garsonky a také o arteterapii, jíž se věnuje s dětmi se speciálními potřebami. Na práci oceňuje hlavně její duševní čistotu. „Jakákoliv práce s dětmi je duševní hygiena. Nejde o soutěž, o cíl, jde jen o dotek, o pocit, o samotný proces,“ uzavírá.

Spustit audio