Živit se hudbou? Bylo to správné rozhodnutí. Poprvé o něm trochu pochybuji až teď, v době koronaviru, říká klarinetista Igor Františák

19. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Igor Františák, klarinetista a ředitel Svatováclavského hudebního festivalu

Do posledního týdne vstupuje Svatováclavský hudební festival, který během celého září v Moravskoslezském kraji představuje zejména starou a duchovní hudbu. Jeho ředitelem je klarinetista Igor Františák, muž, který ve Vizitce mluvil o ostravském publiku, vztahu farností k festivalu a také o tom, jak koronavirus ovlivnil dramaturgii festivalu i koncertní praxi.

Pocta Antoniu Vivaldimu v podání souboru Barocco Sempre Giovane a Českého filharmonického sboru, cembalový recitál Mahana Esfahaniho a také film o první dámě českého cembala Zuzaně Růžičkové – to je nejbližší ostravský program Svatováclavského hudebního festivalu, který vstupuje do svého posledního týdne.

Ve vltavské Vizitce o něm s Danielem Jägrem detailně hovořil jeho ředitel a klarinetista Igor Františák, kterého mimo jiné pojí přátelské pouto s dalšími špičkovými muzikanty a rodáky z moravskoslezského regionu Martinem Kasíkem, Ivo Kahánkem, Markem Kozákem či Martinou Jankovou. I proto je pro něj jednodušší všechna tato jména na festival dostat. „Posluchači z řad místních jsou zvyklí, že se hudebníci, kteří tu vyrostli a studovali, na festival vrací. Snažíme se s nimi dělat i besedy,“ přibližuje Františák programovou i marketingovou strategii. Přátelský vztah ho ostatně pojí i se zahraničními hosty, například s německou houslistkou Isabelle Faustovou, která na festivalu vystoupila v minulých letech.

Klarinet se mi zdál sexy

Igor Františák se kromě organizace Svatováclavského hudebního festivalu věnuje i výuce hry na klarinet a je také aktivním hráčem. O své budoucnosti měl prý poměrně jasno už v první třídě, kdy se v lidové škole umění setkal se saxofonistou Ivanem Myslikovjanem.

Klarinetista Igor Františák

„Chodil jsem k němu na zobcovou flétnu. Po mně přicházeli na hodinu klarinetisti a mě ten nástroj tak lákal, připadal mi sexy,“ popsal iniciační moment. Klarinet je podle něj velmi flexibilní nástroj, ostatně sám Františák si vyzkoušel folklorní hudbu, klezmer a samozřejmě i vážnou hudbu. „Technika používaná při hraní klezmeru se dá aplikovat i na hudbu 20. a 21. století. Hudebníci, kteří umí harmonicky improvizovat, zase mají lepší předpoklady hrát barokní skladby,“ míní.

Věnovat se hudbě na plný úvazek je pro Františáka něco jako práce faráře – jde o rozhodnutí na celý život a muzice je poté třeba sloužit. „Do cesty se vám staví celá řada překážek, minimálně do pětadvaceti studujete a pak s trochou štěstí dostanete místo v orchestru. Muzikant, který by neměl dvě až tři práce, se těžko hraním uživí, ale pokud cítí, že je to jeho poslání, hudba mu to vrátí.“ 

Čtěte také

Sám o své profesionální kariéře nikdy nespekuloval. Pochybnosti se mu na mysl začaly vkrádat až během první vlny pandemie koronaviru. „Nejde přitom jen o finanční ztráty po zrušených koncertech, ale hlavně o odříznutí od toho, co milujete a co děláte dobře – od předávání radosti druhým. Rušení jedné akce za druhou je strašně demotivující a myslím si, že to psychicky muselo zlomit spoustu lidí.“

Spustit audio