Zhasla hvězda italského designu. Enzo Mari zemřel dva dny po otevření své největší retrospektivní výstavy
Jedinečný autor mnoha ikonických děl, myslitel, pionýr radikálních forem užitné tvorby i kontroverzní osobnost. To vše v sobě spojuje Enzo Mari, který zemřel v 88 letech dva dny po otevření své zatím největší retrospektivní výstavy.
Zní to téměř jako emotivní závěr z nějakého románu. Enzo Mari otevřel 17. října ve svých 88 letech velkou retrospektivní výstavu v prestižních sálech Triennale Design Musea v Miláně. O dva dny později umírá a o den další i jeho žena, významná kurátorka a kritička umění Lea Vergine. Toto se však před třemi týdny opravdu stalo.
Enzo Mari se narodil v roce 1932 v Novaře, studoval Akademii Brera v Miláně a na počátku své kariéry se věnoval výtvarnému umění spíše než designu. Vytvářel abstraktní grafiky a kinetické objekty, ve kterých si pohrával s optickými klamy a pohybem forem. Připojil se tak tou dobou k velmi populárnímu kinetickému umění, které v Miláně reprezentovaly skupiny Gruppo T a Groppu N. Výtvarné experimentální myšlení mu připravilo skvělý základ k jeho designérské práci. V padesátých letech spolupracoval především se značkou Danese, jejíž vizí bylo vytvářet každodenní předměty s výtvarným přesahem. Mari pro jejich kolekci navrhl některé ze svých nejlegendárnějších kousků. Od sošných váz a minimalistických mís se dostal například v roce 1957 ke slavnému dřevěnému puzzle 16 Animali, které se skládá z precizně vyřezávaných zvířat, jež do sebe navzájem perfektně zapadají nebo ikonickému kalendáři Timor v podobě jakéhosi pohyblivého semaforu.
Vtip, humor, dětská naivita i kritika sociálních poměrů, to vše se v Mariho tvorbě prolínalo a vytvářelo jeho charakteristický hravý rukopis. V sedmdesátých letech začala být jeho tvorba ještě více angažovaná a se svou kolekcí Autoprogettazione z roku 1973 přispěl zásadním způsobem k demokratizaci designu a kritice jeho komerčního a konzumního aspektu. Celá kolekce se totiž skládá pouze z návodů na to, jak si sestavit levný nábytek ze standardních dřevěných dílců. V tomto smyslu se Mari připojil k radikální generaci italských designérů zpochybňujících racionalitu modernismu a jeho průmyslový a obchodní rozměr ve prospěch sociální spravedlnosti.
Mari zůstal aktivní do konce svého života. Především v osmdesátých a devadesátých letech se stal mezinárodní hvězdou a pracoval pro významné značky jako Alessi nebo Hermés. Takovou spolupráci s luxusní značkou mu někteří i vyčítali. Vždyť celý život se výrazně hlásil k myšlenkám socialismu. Jeho aktuální výstavu v Miláně připravil kurátor Hans-Ulrich Obrist ve spolupráci s Francescou Giacomelli. Všechny polohy Mariho tvorby jsou na ní tak společně prezentovány vůbec poprvé. K vidění by měla být až do 18. dubna příštího roku.
Více informací naleznete na triennale.org.
Nejposlouchanější
-
Anna Beata Háblová: Víry. Románové podobenství o cestě k překonání strachu a ponížení
-
Zmizela a Strýček z nebe. Šumavské povídky Karla Klostermanna
-
Winterbergova poslední cesta. Železniční roadstory podle bestselleru Jaroslava Rudiše
-
Antonín Přidal: Výstřel a spol. Rozhlasová groteska podle filmového námětu Vladislava Vančury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.





