Ženy, muži, láska, násilí …a vlaštovky
Groteskní román i příběh o paměti těl a potřebě doteků; vyprávění s detektivní zápletkou i výpověď čtyř podivných žen - to vše obsahuje nová kniha Radky Denemarkové. Nese název Příspěvek k dějinám radosti, jedná se v ní ale také o obětech či vraždě a velmi důležité jsou vlaštovky. Knihu vydalo nakladatelství Host.
Jde o další autorčinu „expedicí“ do tajemných míst opomíjených, zneužívaných, potlačovaných slov. Příspěvek k dějinám radosti je hledáním pravdy a opravdovosti, jejich pojmenování, která jsou mnohdy upozaděna nánosem představ a klišé, do nichž se je lidé snaží uzpůsobit a podle svého „obléknout“.
Rozkopnout slova krumpáčem jako zmrzlou zeminu. Tít do živého. Aby se slova vylíhla a vzlétla, čilá a pravdivá. Rychle, než je svět zkrotí a naučí lhát. Komunikují s ostatními, nasávají příběhy, přizpůsobují se jim, aby vyhověla. Jejich já je oslabené. Je tu, ale pípá.
Vlaštovky letí a štěbetajíRadka Denemarková o svém pojetí říká: „tentokrát jsem si práci ztížila tím, že jsem si představovala, že je vyprávěná z perspektivy vlaštovek. Potřebovala jsem nějakou bytost, která neví, že země jsou rozdělené, že existují státní hranice, národnosti, náboženství či pohlaví, takže nechápe, co to ti lidé dole tropí.“
Zázrak slov, která se klubouSamotný děj příběhu je tentokrát jako by za kulisou. Sice průhlednou - pořád má čtenář pocit, že se tu odehrává nějaké pátrání, že spolu postavy komunikují a snaží se dobrat nějakého výsledku svých tužeb a představ – ale přece jen tu je. A je to právě opulentní zásoba slov, která ji tvoří. Můžeme jí prostoupit, nevšímat si jí, ale její tichý a pozorný dohled tu zůstane. Tak jako bdělé oko vlaštovek.
Život je nepravděpodobný. Zešílíš, a nebude to dlouho trvat. (…) Tolik témat, o která zakopává, a tolik možností, jak je zpracovat a variovat a muchlat a miliskovat a znásilňovat a přetavovat a dorážet a štěpit a vrtat se v nich jak ukazováčkem v ráně. Oddrolit do rány život, který se lepí a podlézá a uzurpuje si ji. osolit, opepřit, okořenit. Rozsekat se na plátky libového růžového masa a vlepit se do stránek, nemůžu za to, že jsem zrychlená a intenzivní, že mám tolik odpudivých a přitažlivých podob a všechny jsou pravdivé, a nemůžu za to, že jsem se narodila chytrá… (...) Život je pestrý a divoký a nevázaný a nečitelný a literatura je nezrozená a nepolapitelná.