Ženy hodně mluví a mužské mlčení je přitažlivé, říká Ivana Myšková. V Hostu jí vychází sbírka povídek

18. květen 2017
Bílá zvířata jsou velmi často hluchá; Ivana Myšková, Host 2017

Vzrušení, tedy ten moment, kdy žijete opravdu naplno, ztráta přirozenosti, člověk jako bytost ušlechtilá i nízká zároveň, to jsou některá z témat, která ve svých povídkách otevírá Ivana Myšková.

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá, povídkový soubor s ne zrovna snadno zapamatovatelným, ale výrazným názvem vydalo před pár dny nakladatelství Host. Ivana Myšková v něm představuje povídky vzniklé během několika let, většinou spíš delší texty s jasnou příběhovou linií. V některých najdete paralely s prvotinou Nícení, která Ivaně vyšla ve FRA před pěti lety a byla zároveň její absolventskou prací na pražské Literární akademii. V Nícení hrály ústřední roli vztahy, partnerské ale zejména rodinné – rodičovská péče tak intenzivní, až dusí, sebeobětování a uskrovňování se. Podobně se k životu staví i otec z ústřední povídky Bílých zvířat, jeho dcera se mu snaží otevřít oči a jejich dialog tvoří finále celého textu. „Zajímá mě i ta nekomunikace, neschopnost si porozumět - ženské vysvětlování a potřeba mluvit a mužské mlčení, které je svým způsobem přitažlivé," dodává Ivana Myšková.

Oproti Nícení, které bylo reflexivní novelou plnou úvah a hrátek s jazykem, jsou povídky více narativní a ke čtenáři vstřícnější. Zůstává záliba v absurditách, schopnost z na pohled nevinného detailu jeho zvýrazněním udělat drama. „Oslovil mě Jan Němec z Hosta, který chtěl moje povídky vydat," říká Ivana Myšková. Je dobře, že k realizaci myšlenky došlo – na světě je čtivá, vycizelovaná kniha, která rozhodně stojí za pozornost.


V Čajovně mluvíme s Ivanou Myškovou o jednotlivých povídkách a jejich tématech a zazní i dvě ukázky v jejím vlastním podání.