Zemřel potomek hraběcího rodu Zdeněk Sternberg. O svém životě mluvil s noblesou

Čtěte také

Osudy Zdeňka Sternberga. Poslechněte si vzpomínání doyena českého hraběcího rodu Sternbergů

„Ještě mi tak někdy někdo bude něco říkat o tom, že na hradě je zima, vlezlo a neútulno, říkal jsem si cestou od hradu Zdeňka Sternberga nad řekou Sázavou.“ Tak začíná vyprávění autor dokumentu Martin Groman.

„Právě jsme s Tomášem Černým prožili den na hradě, kde se bydlí, kde se vaří, kde to voní, kde to žije a kde rok co rok za dveřmi salonu pana majitele projde na sto tisíc návštěvníků.“

Zdeněk Sternberg a Tomáš Černý při natáčení|foto:Martin Groman

„Stará se o ně kastelánka Zuzana Míková,“ pokračoval ve vyprávění. „Vylíčila nám, jak probíhá běžný den v takové hraběcí službě a že je to vlastně firma jako leckterá jiná. Ráno pošta, káva a porada o tom, co se má dělat, co se na hradě chystá a co je třeba zařídit.“

Můj dům, můj hrad

Se Zdeňkem Sternbergem jsme prostě museli mluvit o hradu. Hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno, a kde jeho otec za komunistů dokonce dělal kastelána. Po roce 1989 se jeho syn Zdeněk vrátil z exilu v Rakousku a převzal rodinný majetek navrácený v restituci.

A tak jsme se přitočili třeba k tomu, když si památkáři odvážejí do opravy závěsy, které vyšívala prababička Zdeňka Sternberga. Nebo jsme si vyprávěli o sbírce rodinných miniatur, které rodina za neskutečných okolností zachránila z už znárodněného zámku. V Rakousku je dala opravit, aby se pak zase vrátily na své místo na hradě.

Ušlechtilý šlechtic

Mně osobně se o Zdeňku Sternbergovi asi nejvíc líbí historka, kterou ho výstižně popisuje průvodce našimi pořady Vladimír Votýpka. Když se poprvé potkali v Praze v roce 1990, to ještě žil Zdeněk Sternberg ve Vídni, ale přijel sem na návštěvu. Šli městem a míjeli holičství na Národní třídě.

Zdeněk Sternberg se zamyslel a říká: „Měl bych se dát ostříhat, ale počkám s tím do Vídně.“ A když Vladimír Votýpka namítl, že tady by to měl hned a jistě levnější, odpověděl, že to mu nepřijde fér. Ve Vídni prý bere plat, tak by bylo správné ho také tam utratit.

Solidní podnik

A stejně se dnes chová také ke svému hradu. Jak sám říká, není to podnikání, ale spíše hospodaření. „Tady nejde o zisk, ale všechno, co hrad vydělá, jde zase do něj.“ Prostě solidní podnik.