Zemřel Karel Paukert, česko-americký varhaník, osobnost, která po léta patřila mezi nejvýznamnější představitele české hudební kultury současnosti

V jeho rodném městě Skutči se už za jeho mládí vědělo, že tam hrají dobré divadlo, provozují dobrou hudbu a šijí dobré boty! Rodina žila bohatým společenským životem, rodiče jej vedli k úctě k lidem. Varhanami okouzlený Karel Paukert nakonec musel – jako mnoho jiných – volit. Zda se zpronevěřit svému talentu a zůstat doma, nebo naslouchat hlasu svého srdce.

Jeho druhým domovem se po emigraci staly Spojené státy americké, působil na amerických univerzitách (byl profesorem varhanní hry) a v roce 1974 se stal ředitelem hudební sekce Muzea umění v Clevelandu. Zasloužil se o vznik mnoha nových kompozic určených královskému nástroji a nikdy nepřerušil svou mezinárodní koncertní činnost.

Jako malý kluk jsem prožil druhou světovou válku, dále třináct roků nadvlády dělnické třídy, ale C-19 je pro mne nová zkušenost. Věřím, že až se tím „prokoušeme“, že ten nový svět bude lepší, ale bude to chvilku trvat. Vzkříšení dnes večer a Velikonoce jsou ale zde a v našich srdcích. Pro mne to budou první za čtyřicet posledních roků, kdy si budu hrát sám pro sebe. Už to mám naplánované: budu cvičit Bacha, Schumanna a Alaina. Kostel je mimo provoz, bohoslužby a hudební programy jsou jen „virtuál“.
Karel Paukert, z velikonočního dopisu přátelům v Praze, v roce 2020

Cestujete-li po světě, mohli jste se dosud s Karlem Paukertem setkávat prakticky kdekoli, kde mají pozoruhodné varhany.

K poctám a uznáním tvůrčí činnosti Karla Paukerta patří mimo jiné tři první ceny amerického svazu skladatelů a výkonných umělců a čestný doktorát z Cleveland Institut of Music.

Do České republiky Karel Paukert naposledy zavítal v říjnu roku 2022. 13. října přebíral čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze a 23. října Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby.

 „Nikdy nezapomenu,“ řekl Karel Paukert při udělení čestného doktorátu AMU, „na své kořeny, na to, že jsem vyrůstal zde v srdci Evropy. Ač jsem kdysi nedoufal, že se do vlasti budu moci opět někdy podívat, využil jsem všech příležitostí k návratům, hlavně poté, kdy opět získala ztracenou svobodu. Přeji této zemi a přeji vám všem, abyste si této svobody nikdy nepřestali vážit. Akademii múzických umění v Praze přeji, aby se i nadále dokázala uplatňovat ve všech uměleckých oborech a aby její absolventi představovali v mezinárodním uměleckém světě tu nejvyšší možnou kvalitu.“