Zemřel kameraman Vladimír Smutný, držitel řady Českých lvů. Poslechněte si jeho Vizitku nejen o filmu Nabarvené ptáče

Českého lva za nejlepší kameru si odnesl v roce 2020 Vladimír Smutný. Cenu získal již po osmé, tentokrát za film Nabarvené ptáče. Muž, který si na sobě cenil toho, že kamerou umí vyprávět příběh, hovořil ve Vizitce o tom, co mají jeho snímky společné.

Čtěte také

Nabarvenému ptáčeti násilí nedominuje, je ale jeho hlavním tématem

Měl rád básně Jaroslava Seiferta a moravských autorů, poslední dobou rád poslouchal rock´n´roll padesátých let a byl také překvapený návštěvností snímku, na němž se jako kameraman podílel: na Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula přišlo za čtrnáct dní od premiéry více než 60 tisíc lidí.

Lidé, kteří v Benátkách odcházeli z novinářské premiéry, udělali filmu skvělé PR.

„Václav říkal, že na to nikdo nepůjde, ani já takovou  návštěvnost nečekal. Ale na projekci na festivalu v Benátkách jsem byl překvapený, hned na začátku jsem totiž poznal, jaká se v sále rozhostila nálada. Že lidé budou Ptáčetem zasažení.“

Nabarvené ptáče na diváky výrazně působí netradičním černobílým obrazem. Vladimír Smutný, který o nápadu na snímek věděl jedenáct let, měl ovšem film v duchu původně ve studených barvách. „Čím déle jsme se o tom s Václavem bavili, tím víc jsem ustupoval a dnes jsem rád, že je natočený takhle. Došlo mi, že barva by s tím filmem nakonec udělala něco, co bych nechtěl,“ říká kameraman.

Vladimír Smutný a Jiří Bartoška na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 2019|foto:Jan Handrejch/Právo, Profimedia

Dodával, že velkým vzorem mu byl během natáčení Vláčilův snímek Marketa Lazarová. Šel na něj v roce 1969 a otisk viděného v něm zůstal dodnes. „Pamatuju si, že nejprve jsem na plátně neviděl nic. Pak jsem se rozkoukal a všimnul jsem si, že na plátně jsou obrázky. Byl to pro mě takový zážitek, že jsem se o něco takového chtěl pokusit sám,“ vybavoval si.

Po násilí se nepaseme

Zároveň odmítal často zmiňovaný novinářský postřeh, že krása obrazu Nabarveného ptáčete vyvažuje zobrazené násilí. „To je nesmysl, celý film není explicitně o násilí. Kamera ho sice ukazuje, ale nepase se po něm. Každý kameraman, který točí ve válce, přeci musí k zobrazení násilí nějak přistoupit. Náš přístup ale není naturalistický.“