Zemřel kameraman Vladimír Smutný, držitel řady Českých lvů. Poslechněte si jeho Vizitku nejen o filmu Nabarvené ptáče
Ve věku 82 let zemřel kameraman Vladimír Smutný. Spolupracoval například na oscarovém snímku Kolja nebo filmu Nabarvené ptáče. Byl držitelem osmi Českých lvů za nejlepší kameru, tutéž cenu měl i za mimořádný přínos české kinematografii, získal také prestižní mezinárodní ocenění. Loni mu prezident Petr Pavel udělil 28. října Medaili Za zásluhy I. stupně. Poslechněte si jeho Vizitku z roku 2020.
Českého lva za nejlepší kameru si odnesl v roce 2020 Vladimír Smutný. Cenu získal již po osmé, tentokrát za film Nabarvené ptáče. Muž, který si na sobě cenil toho, že kamerou umí vyprávět příběh, hovořil ve Vizitce o tom, co mají jeho snímky společné.
Čtěte také
Měl rád básně Jaroslava Seiferta a moravských autorů, poslední dobou rád poslouchal rock´n´roll padesátých let a byl také překvapený návštěvností snímku, na němž se jako kameraman podílel: na Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula přišlo za čtrnáct dní od premiéry více než 60 tisíc lidí.
Lidé, kteří v Benátkách odcházeli z novinářské premiéry, udělali filmu skvělé PR.
„Václav říkal, že na to nikdo nepůjde, ani já takovou návštěvnost nečekal. Ale na projekci na festivalu v Benátkách jsem byl překvapený, hned na začátku jsem totiž poznal, jaká se v sále rozhostila nálada. Že lidé budou Ptáčetem zasažení.“
Nabarvené ptáče na diváky výrazně působí netradičním černobílým obrazem. Vladimír Smutný, který o nápadu na snímek věděl jedenáct let, měl ovšem film v duchu původně ve studených barvách. „Čím déle jsme se o tom s Václavem bavili, tím víc jsem ustupoval a dnes jsem rád, že je natočený takhle. Došlo mi, že barva by s tím filmem nakonec udělala něco, co bych nechtěl,“ říká kameraman.
Dodával, že velkým vzorem mu byl během natáčení Vláčilův snímek Marketa Lazarová. Šel na něj v roce 1969 a otisk viděného v něm zůstal dodnes. „Pamatuju si, že nejprve jsem na plátně neviděl nic. Pak jsem se rozkoukal a všimnul jsem si, že na plátně jsou obrázky. Byl to pro mě takový zážitek, že jsem se o něco takového chtěl pokusit sám,“ vybavoval si.
Po násilí se nepaseme
Zároveň odmítal často zmiňovaný novinářský postřeh, že krása obrazu Nabarveného ptáčete vyvažuje zobrazené násilí. „To je nesmysl, celý film není explicitně o násilí. Kamera ho sice ukazuje, ale nepase se po něm. Každý kameraman, který točí ve válce, přeci musí k zobrazení násilí nějak přistoupit. Náš přístup ale není naturalistický.“
Proč je kameramansky nezáživné pracovat na akčním filmu? Jaký je vztah Vladimíra Smutného k novým technologiím? Proč si vybral píseň Srdce jako kníže Rohan a jak funguje v herectví úsměv? Poslechněte si celou Vizitku.
Nejposlouchanější
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
-
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský: Hra soudního rady Wendlera. Kostka a Adamíra převrací vzorce chování
-
Šálek čaje a Dvojí nepřítel. Povídky českého letce a legendárního stíhače RAF Františka Fajtla
-
David Attenborough: Výpravy do divočiny. Vyprávění z cest do Paraguaye ke 100. narozeninám autora
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
