Zemřel filmový producent, režisér a scenárista Bernd Eichinger
Spoluvytvářel německou kinematografii poválečných let, jeho jméno figurovalo na komerčně velmi úspěšných produkcích, patřily k nim Jméno růže, Parfém - příběh vraha, Baader-Meinhof komplex a desítky dalších filmů.
Nikdo si netroufá to říci nahlas, nebylo by to pietní, ale všichni o tom mluví: takovou smrt by si totiž přál každý. Bernd Eichinger zemřel na Sunset bulváru, ve vyhlášené italské restauraci, v kruhu rodiny mezi předkrmem a hlavním chodem. Když se sesunul ze židle, domnívali se jeho spolustolovníci, že ho přemohla pouhá chvilková slabost. U vedlejšího stolu seděl náhodou lékař, který okamžitě započal reanimaci, bohužel bezúspěšně. Eichingerovi bylo ale teprve jedenašedesát. Diagnóza: srdeční infarkt.
Bernd Eichinger byl jeden z mála, v této míře snad dokonce jediný německý producent, který se prosadil i v Holywoodu. Producent, který občas i režíroval – celkem třikrát a ke svým produkcím psal zřídka i scénáře – celkem k šesti. Obstarával finanční rozpočet a dohlížel na něj u sedmdesáti filmových i televizních produkcí, jejichž většina byla komerčně nadprůměrně úspěšná.
Bernd Eichinger se narodil v Bavorsku, jeho otec byl vesnický lékař. V Mnichově studoval film a již během studia pracoval ve filmových studiích Bavaria. V sedmdesátých letech založil svou první filmovou produkční společnost Solaris, v které točil především autorské filmy, např. režiséra Wima Wenderse, Edgara Reitze nebo Alexandra Klugeho.
V roce 1979 se mu podařilo koupit 25 procent akcií filmové společnosti Constantin. Stal se jejím vedoucím společníkem a první film, natočený v přejmenované Neue Constantin film byl také prvním velkým úspěchem: Christiane F. - Děti ze stanice ZOO (81). Dalšími Eichingerovými velkými úspěchy byly filmy Nekonečný příběh (84), Jméno růže (86), Poslední útěk do Brooklynu (89), Pád třetí říše (04) a Legenda o Janě (09). V posledních dnech pracoval ve své kanceláři v Los Angeles na scénáři k filmovému zpracování příběhu Nataši Kampuschové.
Sám o sobě říkal, že je na filmech závislý. Vidět tři až čtyři filmy za noc pro něj nebylo vůbec žádným problémem. Žil přelétavě, nikde nezapouštěl kořeny. Po několika – většinou čtyřletých vztazích k různým německým herečkám se nakonec přece jen v 57 letech oženil a vzal si kupodivu filmovou kritičku – branže, se kterou žil prakticky v trvalém konfliktu.
Bernd Eichinger, oblečen vždy do onošených jeansů, bílé košile bez kravaty a tmavěmodrého klubového saka před lety tvrdil, že si nedovede představit, že by se dožil čtyřicítky. Patřil k spoluzakladatelům Bavorské filmové akademie, která ho také v loňském roce vyznamenala čestnou cenou za životní dílo. Tenkrát o tom také nikdo nemluvil nahlas, i když si to mnozí mysleli: je to velmi předčasné, byli by tu jiní, starší, kteří měli cenu dostat. Jak se ukázalo, bylo to za pět minut dvanáct.
