Zemřel Chick Corea. Ovlivnil několik generací jazzových posluchačů i hudebníků

Odchod Chicka Corey jakoby uzavíral jednu etapu dějin moderního jazzu. Na piano začal hrát ve 4 letech a od dětství ho obklopoval tehdy vznikající nový styl. Přestože byl Chickův otec tradiční dixielandový trumpetista, v jejich domácnosti zněly provokativní nahrávky Charlieho Parkera, Dizzyho Gillespieho a dalších průkopníků první z novodobých podob jazzu zvané bebop. Z rodné Chelsea (Massachusetts) to bylo do jazzového New Yorku co by kamenem dohodil, a ještě jako teenager sem přesídlil hned, jak to šlo. Už 19 letech ho objevujeme v nejlepší hudební společnosti kapely, kde působili třeba Stan Getze nebo Herbie Mann.

V 60. letech se mimořádně osvědčil jako klávesista při transformaci hudebního přístupu Milese Davise směřujícího od akustického zvuku k používání elektrických nástrojů. V roce 1968 pak debutoval relativně konzervativně, přesto v duchu tehdejší doby, albem Tones for Joan's Bones. Ve stejném roce ale také překvapil nejen české publikum odvážnější triovou deskou s mladým basistou Miroslavem Vitoušem nazvanou Now He Sings, Now He Sobs a naznačil svůj vztah k  soudobé vážné hudbě a free-jazzu.

Vrcholná léta plná využitých možností

Díky Davisovi se Chick Corea setkal s Keithem Jarrettem, Davem Hollandem či Jackem DeJohnettem a jejich spolupráce v určitém směru vyvrcholila průlomovým albem Bitches Brew. V 70. letech se tak na jedné straně stal stěžejní osobností jazz-rockové fúze, což podpořila také ikonická kapela Return to Forever.

Zároveň ale navázal spolupráci s mladým sebevědomým vydavatelstvím ECM budujícím protiváhu americkému nebo afro-americkému jazzu svojí stylovou náklonností k evropskému hudebnímu cítění. V roce 1972 tak u ECM vyšla veleslavná duová nahrávka Crystal Silence s vibrafonistou Garym Burtonem. O pár let později, v roce 1976, Corea definoval svůj originální Španělskem ovlivněný klavírní styl prostřednictvím alba My Spanish Heart, k němuž se pak často vracel. Ještě na konci 70. let ovšem stihl taky zpečetit možnosti duové hry s pianistou Herbiem Hancockem, kteří vedle jazzu sahali třeba ke kompozicím Bély Bartóka. Dua byla jedním z Coreových oblíbených způsobů hudebního setkávání s muzikanty.

Chick Corea (JazzFestBrno 2017)|foto:Martin Zeman,Martin Zeman

Do atmosféry 80. i 90. let promluvil vrcholným způsobem, nezapomenutelně a originálně svojí fusion-formací The Chick Corea Elektric Band a její redukovanou protiváhou s názvem Akoustic Band, čímž dokonale vytěžil dosavadní zkušenosti. Z pozdějších projektů lze zmínit Chick Corea New Trio, jímž na konci 90. let přivedl na scénu basistu Avishaie Cohena.

Čtěte také

Chick Corea – The Spanish Heart Band – Antidote

Tvorba Chicka Corey v průběhu času nabývala různých podob – snadnějších i náročnějších, nadčasových i odrážejících atmosféru doby. Málokoho lze ale rozpoznat tak bezpečně jako právě jeho.