Zemřel básník a překladatel Václav Daněk. Poslechněte si jeho vyprávění ve vltavských Osudech

V cyklu Osudy uvádíme vzpomínky básníka, překladatele a dlouholetého rozhlasového redaktora. Po studiu divadelní dramaturgie na DAMU pracoval od roku 1954 do roku 1994 v Československém a v Českém rozhlase, kde se orientoval převážně na obor zahraniční poezie. Od roku 1990 byl vedoucím redaktorem Audiostudia, které se věnovalo rozhlasovým pamětem a slovesnému i hudebnímu experimentu.

Václav Daněk se narodil 9. 7. 1929 v Praze v rodině učitelů, zapálených divadelních ochotníků. Působili v Kralupech u Chomutova, po obsazení Sudet v roce 1938 se rodina odstěhovala do jižních Čech. Reálné gymnázium Daněk navštěvoval v Táboře (1940–1945) a v Chomutově, kde v roce 1948 maturoval. Krátce pracoval jako účetní v chomutovské továrně Tonak. V letech 1949–1951 byl hercem v pražském divadle Na Fidlovačce a současně studoval zpěv u sólisty Národního divadla Zdeňka Otavy. Studium divadelní dramaturgie na AMU v Praze v letech 1950–1954 ukončil diplomovou prací Dílo Vladimíra Majakovského v zrcadle revoluce. Od roku 1954 až do svého penzionování v roce 1994 pracoval jako redaktor Československého a Českého rozhlasu v Praze. Od roku 1990 působí jako člen i funkcionář českého centra PEN-klubu.

Zkušený rozhlasák Václav Daněk byl mezi prvními, s nimiž jsme v roce 2019 natáčeli|foto:Český PEN klub

Původní i překladovou poezii a publicistické práce uveřejňoval od roku 1945 v novinách a časopisech Československý rozhlas a Rozhlas, Dikobraz, Host do domu, Kulturní tvorba, Literární noviny, Mladá fronta, Plamen, Smena (Bratislava), Svět práce, Světová literatura, Tvorba, Život, Tvar a dalších. Hlavním okruhem Daňkova literárního zájmu byly překlady ruské a ukrajinské poezie, ve spolupráci s filology uváděl do českého prostředí rovněž poezii urdskou, perskou, mongolskou a maďarskou.

Vlastní básnickou tvorbu začal Daněk publikovat až na sklonku 70. let. Směřuje v ní k epické a dialogické výpovědi, využívá širokého rozpětí jazykových prostředků, a významotvorné proměny rytmu. Je autorem básnických sbírek Jak jsme lili zvon (1978), Svět jsou dva (1982), Dům sonetů (1983), Gazely a kola (1990), Čarovary (2002), Z hnoje snů tobě (2006) a Balady a svízelky (2008).

Pro rozhlas napsal mj. Dobrou noc a modré nebe (1969), Kde končí svět – Na paměť Jana Palacha (1969, 1990) a adaptoval řadu literárních děl (např. Lesja Ukrajinka: Lesní píseň, 1968; Daniil Charms: Alžběta Bam, 1993). Byl redaktorem nebo autorem pořadů a cyklů Panorama zahraniční poezie, Z klenotnice světové poezie, Schůzky s literaturou, Nedělní básně (do zvonů), Stránky na dobrou noc, Skandály-klatby-ortely ve světové literatuře, Bílá kronika, Soukromý dotazník Ars acustica a různých experimentálních pořadů.