Želvy

Každý jistě tuší, že tu nejde o exkurs do oblasti vaření. Falešná želva je totiž symbol. Autor ji v knize líčí jako bytost, která neustále pláče. Má k tomu dva dobré důvody. Ten první bychom mohli nazvat důvodem metafyzickým. Falešná želva totiž nemá žádnou vlastní identitu. Její podstata je zpětně odvozena z názvu polévky a tato polévka je náhražkou. Jaká živá bytost by byla nadšená, kdyby byla pouhou náhražkou?

Druhým důvodem pláče falešné želvy je, že je tvorem odsouzeným k smrti. To je sice každá živá bytost, ale v tomto případě je to ještě o mnoho horší. Mohli bychom říci, že pro falešnou želvu je smyslem života smrt, což není povzbuzující. Stát se polévkou a být sněden, to nejsou velké vyhlídky.

Jak jsem zjistil další četbou, skutečnost však literaturu někdy dohání. Opravdové želvy na tom nejsou o mnoho lépe než želvy falešné. Takové mořské želvy také nemají jednoduchý život. Želví samice vylézají na břeh klást vajíčka. Nejdříve vyhloubí předními končetinami půl metru hlubokou jámu, do které dají vajíčko. Potom se posunou po břehu a hloubí další jámy, tentokrát fiktivní, které mají odvést pozornost lišek. Lišky totiž želví vajíčka rády. Přes všechna tato opatření se z tisíce vajíček dočká dospělého věku tak jedna nebo dvě želvy. Malé želvy jsou totiž ohroženy kraby a ptáky. Pokud se želva dočká dospělosti, je jejím nepřítelem žralok. Další nástrahy vytváří člověk. Želva se totiž živí medúzami. Když lidé znečistí pláže igelitovými sáčky, želvy si je spletou s medúzami, sní je a to jim může být osudné. Je s podivem, že tito tvorové žijí na planetě už šedesát milionů let a dožívají se třeba i sto padesáti let.

Pokud se nebudete dneska cítit dobře, vzpomeňte si na těžký život želv, falešných i mořských. Třeba ještě není tak zle.