Zelená kniha. Opatrná, ukázněná. Prvotřídně neškodná?

Viggo Mortensen a Mahershala Ali ve filmu Zelená kniha
Viggo Mortensen a Mahershala Ali ve filmu Zelená kniha

Oscarového vítěze charakterizuje opatrně černobílý pohled na minulost, podivuhodně vypulírovaný obraz a zvláštní tvůrčí kontinuita v přerodu od hrubozrnného humoru k sentimentu.

Režisér Peter Farrelly. Snímek Zelená kniha získal Oscara za nejlepší film

Adaptovat do filmové podoby lze v posledních letech věru ledasco: vedle všemožných literárních útvarů i deskové hry, atrakce zábavního parku nebo skeče ze stand-up vystoupení. Nehledě na širokopalebné rozpětí stále zaujme, pokud někoho napadne pojmenovat hraný snímek zrovna podle cestovního průvodce z minulého století. Zelená kniha (2018) vypráví o americkém černošském hudebníkovi, který při turné po jižanských státech osvíceně využije služeb zemitého vyhazovače. Jelikož kalendář ukazuje léta páně 1962, řidič i bodyguard v jednom se pianistovi náramně hodí. Kniha z názvu pak za časů rasové segregace informovala o ubytovacích či stravovacích zařízeních, kde Afroameričanům nehrozil konflikt s místními. Ve filmu má dobový spisek podobnou funkci, jakou by měl, řekněme, pověstný interní manuál CIA Study of Assassination (1953) ve špionážním dramatu o zaškolování zpravodajce. Nabízí tajemný motor dění, pro nezúčastněného pochybnou romantiku ke čtení. A zároveň šikovnou vějičku, jak upoutat v zásadě nahraditelným prvkem ve vyprávění.

Viggo Mortensen a Mahershala Ali ve filmu Zelená kniha

Čistota div ne znepokojivá

Snímek sídlí v sousedství ukázněně natočených životopisných filmů a oba hrdinové mají reálné předobrazy, což seznáme jak z úvodních, tak pro jistotu i ze závěrečných titulků. Rétorický rámec skutečných událostí nechává dle osedlaných konvencí vyniknout titulní herce, ovšem neslouží k dobývání autenticity. Prostředí i rekvizity snímku působí natolik vypulírovaně, že se zdají prezentovat oko neléčeného idealisty. Čistota kapot aut, oblečení, i jakýchkoli příbytků působí místy div ne znepokojivě; zejména, pokud na ni postavy začnou hledat mouchy. Drsný řidič, který lakonicky hází špačky na věčně čistou zem, dostane od pianisty sodu za špinavé kalhoty a posléze si sám stěžuje na úroveň povlečení v kriminále. Přitom ve vysmejčeném světě Zelené knihy působí útulně i zaneřáděná policejní služebna a rovnoměrně napadaný sníh nikdy neztrácí bílou barvu. Snímek s tímto vizuálním hledím pracuje soustavně, šlechtí si jej a ve vytipovaný okamžik hravě komentuje.

Problém nespočívá v hladkém povrchu stolu, nýbrž v tom, že se analogicky uhlazeně přistupuje k zápletce, která na onen stůl pokládá velmi závažná traumata amerických dějin. Jakmile na ně vystartujete pouze s drátěnkou v ruce, zářit nezačnou; křivdy minulosti jsou nebývale zažraná špína. Snadným řešením je opatrně černobílý pohled na minulost, plný stereotypních zkratek, včetně rámce interakce dvou hrdinů. Snímek budí intenzivní dojem bohulibé osnovy, do níž se nepodařilo vepsat adekvátní řetěz scén a dialogů. Postava řidiče měla podle všeho procházet pracnou proměnou od člověka předsudků k otevřené mysli, což však probíhá velmi dietně. Krom jiného proto, že v zájmu opatrnosti a hladkého povrchu stolu se vlastně ani zpočátku nejednalo o drsného rasistu, jinak by černošskému hudebníkovi patrně nestačilo hrábnout do kláves a říci pár smysluplně znějících vět s podmětem a přísudkem. Skupinka hardcore rasistů dostala pro změnu tak banálně karikaturní kukuče, že by nad nimi zívl i mnohý školák na prvním stupni. Nic proti osnovám a konvencím. Pokud se však snímek sympaticky oddá myšlence, že lidem nelze vrazit okamžitý cejch podle etnické příslušnosti, žádal bych rovnoměrnou porci rafinovanosti u všech. Ani rasisté to nemají vepsané ve tváři.

Mahershala Ali a Viggo Mortensen ve filmu Zelená kniha

Farellyho posun

Za Zelenou knihou stojí režijně i podílem na scénáři jeden ze sourozenců Farrellových, což pokládám za pozoruhodnější než cokoli dosud vyslovené. Obhroublé podívané bratrského dua typu Blbý a blbější (1994) by ještě před pár lety málokdo spojil s tímto opatrným, značně sentimentálním a duchem konzervativně laděným vyprávěním o rasové segregaci. Nebo je opět všechno složitější? Na úspěšné komedie bratrského dua začíná sedat prach devadesátých let a snad by v tomto směru stálo za hřích blíže prozkoumat, kam tito ve své tvorbě dospěli od poloviny nultých let, kdy jejich jména počala lehce ustupovat z pozornosti. A zda za posunem minimálně jednoho z nich cosi nestálo. Kdybych ovšem k bratrům přistupoval obdobně, jak Peter Farrelly ke svým postavám v Zelené knize, odpověď bych hledal v jednorázovém zážitku, téměř na úrovni lusknutí prstu. Což, obávám se, nestačí.

Z filmu Zelená kniha, režie Peter Farrelly

Zelená kniha (Green Book; USA, 2018, 130 min)

Hrají: Viggo Mortensen, Mahershala Ali, Linda Cardellini, Don Stark ad.

Režie: Peter Farrelly
Scénář: Nick Vallelonga, Brian Hayes Currie, Peter Farrelly
Kamera: Sean Porter
Distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 7. 3. 2019)

Spustit audio
autor: Martin Mišúr

Související