Želary - laskavost nade vše

3. září 2003

Želary jsou skvěle zpracovaným marketingovým produktem. Ještě ani nepřišly do kin, a už se o nich na všech společenských úrovních diskutuje, ať člověk zvolí libovolnou cestu hlavním městem, nevyhne se nálepkám s poutačem na film na hromadných prostředcích, billboardům, doma televizním spotům. Producenti tím předem u diváka vzbuzují ohromné naděje, což je krok částečně riskantní. Kapsy se jim, což lze říci téměř s jistotou už dnes, naplní, jestli se naplní i návštěvníkovo očekávání (zejména pak toho, kdo již četl literární předlohu Jozova Hanule),což není tak jisté.

Želary jsou dalším laskavým českým filmem z dílny Jarchovský - scenář, Trojan - producent, tentokrát ještě jednou Trojan - režisér. Je udělaný přesně tak, aby se prosadila atraktivita nadneseného tématu, zároveň tak, aby nikoho "neurazil", pokud možno všechny tak nějak potěšil. Ten, kdo měl takový pocit i při zatím posledním filmu zmiňované dílny - Pupendo, jistě pochopí a jistě ho u Želar pocítí ještě v intenzivnější podobě, spojení producentské a režisérské sesle zkrátka na výsledku být znát musí. Pro případný důkaz toho, že dobovku s ne až tak nepodobným tématem, lze natočit s nesrovantelně nižšími náklady a uvěřitelnějším výrazem, není třeba chodit daleko - Česká televize nedávno zařadila Brabcův film Samota s Vilmou Cibulkovou a Jiřím Štěpničkou.

Želary

Želary jsou vesnice vysoko v horách, kdesi na česko-slovensko-polském pomezí. Květa Legátová je před lety vymyslela a přenesla do nich literární příběh, do jisté míry inspirovaný vlastní zkušeností. Odehrává se zkraje čtyřicátých let, hlavní hrdinkou je Hana (Aňa Geislerová), resp. Eliška s falešnou identitou Hany, mladá dívka z města namočená v odboji, která dostala možnost před gestapem utéct a skrýt se v Želarech. Bývala zdravotní sestrou a jisté okolnosti jí umožnily se sem nechat odvést "svým" pacientem Jozou (György Cserhalmi), jako o svém o něm hovoří, protože mu zachránila život krvedárcovstvím. Neúprosnými zákonitostmi na tradicích založeného života ve vesnici, jsou dotlačeni k sňatku, pak už nezbývá než se na sebe začít adaptovat. Syrová atmosféra venkova, neodbouratelný strach z nacistů i společenská nutnost spolu vydržet postupně oba hlavní hrdiny přetváří a formuje do zprvu nepředstavitelné harmonie. Vedle hlavní dějové linie se odvíjí, logicky ze situace, do které je film zasazen, více potenciálních témat a problémů. Kromě proměny charakteru člověka, potažmo celé society v hraniční situaci, paradoxů dobových proměn, je tu alkoholismus, týrání dětí, zpronevěra víře etc...

Želary jsou kruté, nekompromisní, surové, smutné. Přesto, ve srovnání s předlohou vypadají spíše jako aranžovaná reklama na čtyřicátá léta v horské vesnici. Dějovým posunům z knihy se samozřejmě vyhnout nešlo, narozdíl od ní jsou však často očekávatelné, narozdíl od ní má film dost kolísající tempo (spád nabraný během první čtvrtiny s převažujícími městskými scénami se po přesunu do hor už nepodařilo dohonit). Tam, kde Legátová načrtává onu syrovost a krutost prostě a jakoby mimochodem, se Trojan s Jarchovským snaží být co nejpopisnější; zejména v pasážích, kde obraz venkovského života realisticky vytečkovávají, to rozptyluje a ruší (za všechny scéna s tančícími hrdiny na čerstvě položené podlaze). Navzdory snaze vypořádat se s látkou co nejdůkladněji, je film ve srovnání s novelou plošší, mnohdy jakoby dílem imperativu uhlazenosti od ní i dosti vychýlený, v některých momentech až neodpustitelným způsobem. Nezodpovězenými otázkami proč se například Joza chová tak, jak se chová, jaké jsou opravdové příčiny jeho až mateřské náklonnosti k Hanuli počínaje, happyendovým koncem konče.

Želary

Želary jsou filmem, který určitě nebude dělat ostudu v portfoliích hlavních hereckých osobností. Jak na Aňu Geislerovou, tak György Cserhalmiho by se mělo dostat při předávání výročních sošek, zejména v případě první jmenované, můžeme hovořit o kopernikánském obratu v hloubi záběru, na jaký jsme u ní mohli být zvyklí - charismatická civilní holčina s jednou tváří jako by byla minulostí. Ti, kdo neustrnuli ve vlastních ikonkách, nejsou již silně zrutinizovaní tvůrci, ale herci - platí zrovnatak pro vedlejší roli kněze Miroslava Donutila, doktora Ivana Trojana, trochu méně už pro řídícího učitele Jaroslava Duška, kvůli nim také stojí za to film vidět.

Želary

Oficiální stránky filmu: www.zelary.com, potažmo www.czech-tv.cz/specialy/zelary/

Želary (ČR, SR, A, 2003) Hrají: Aňa Geislerová (Eliška, Hana), György Cserhalmi (Joza), Miroslav Donutil (kněz), Ivan Trojan (Richard), Jaroslav Dušek (učitel); Hudba: Petr Ostrouchov; Kamera: Asen Šopov; Scénář: Petr Jarchovský; Režie: Ondřej Trojan; 150 minut

autor: Hynek Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, šéfredaktorka Radia Wave

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.