Žebrácká opera. Hra Václava Havla jako brilantní analýza policejního fízlovství
„… bez takové či onaké spolupráce s policií se dnes šéf žádné větší organizace prostě neobejde.“ Viktor Preiss, Jiří Dvořák, Tomáš Töpfer, Magdalena Borová a další skvělí herci excelují v Havlově obrazu společnosti, fungující na principu naprosté bezzásadovosti. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Šéf londýnského podsvětí Peachum se snaží zabrzdit vzestup konkurenčního zlodějského gangu kapitána Macheathe. Nastrčí tedy pověstnému svůdci svou dceru, aby získal spolehlivý zdroj informací. Jenže protivník má zase své metody, a tak se v podsvětí rozpoutá kartelová válka, která samozřejmé neunikne pozornosti šéfa místní policie Lockita. Praktiky ochránců zákona si s postupy mafiánů v ničem nezadají, každý sleduje své cíle, každý lže každému a zároveň je v každém okamžiku připraven s ním uzavřít dohodu. To všechno vyjádřeno vysoce kultivovaným a sofistikovaným jazykem, kterým vládnou jak zloději, tak prostitutky. V dokonale přesvědčivých a přitom naprosto účelových slovních áriích postavy Havlovy opery obratně manipulují se skutečností a dovádějí princip bezzásadovosti a lži k dokonalosti.
Variaci na námět parodické opery Johna Gaye napsal Václav Havel na výzvu Činoherního klubu. Jenže když ji v roce 1972 dokončil, bylo jasné, že naděje na uvedení Žebrácké opery byla iluzorní. Předložit publiku obraz bezzásadové společnosti, ve které symbióza policie a podsvětí vytváří nepřehledný systém udavačství a korupce, bylo tehdy nemyslitelné nejen v pražském, ale v jakémkoli československém divadle.
Nadčasová hra plná intrik a manipulace
O tom, jak výmluvně Havlova komedie zrcadlila poměry, svědčí i panická reakce komunistického režimu na premiéru, kterou zakázanému autorovi uspořádal režisér Andrej Krob v hospodě v Horních Počernicích v roce 1975. StB představení na pražské periferii uniklo, o to zavileji pak dodatečně trestala za účast jak účinkující, tak diváky.
Dnes, více než třicet let po pádu komunistického režimu, je jasné, že Havlova Žebrácká opera nic podstatného na své platnosti neztratila. Stejně jako neztratily vtip sofistikované a přitom naprosto účelové slovní árie, kterými postavy Havlovy opery manipulují se skutečností i se sebou navzájem.
Nestihli jste poslech on-line?
Související
-
Karol Sidon: Třináct oken. Autobiografická hra o střetu s totalitní mocí a hledání vlastní identity
Rabín a spisovatel Karol Sidon slaví osmdesátiny. Jeho příběh je plný vnitřního napětí, životní syrovosti, dotyků mrazivé fantasknosti a tajemnosti, ale i úsměvné ironie.
-
Korupce? Dneska už nikdo neví, co to je… Vltava uvede Žebráckou operu Václava Havla
Existuje jen jediná dramatická práce, ve které Václav Havel využil jako východisko k vlastnímu zpracování hru jiného autora. Je to Žebrácká opera.
-
České léto na Vltavě
Ve vysílání nabídneme například výběr z povídek Josefa Škvoreckého, Franze Kafky či Jaroslava Haška, hry Václava Havla či Pavla Kohouta.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
