Zdeněk Lukeš: Ta úžasná zlínská architektura

27. červenec 2018
Budovu vyplnilo katedrální sklo. Gahura chtěl postavit doslova „skleněný poklop“ na exponát, kterým bylo letadlo, ve kterém zahynul Tomáš Baťa v Otrokovicích

Po nějakém čase jsem se vypravil do Zlína, kde jsme s redaktorkou Markétou Ševčíkovou natáčeli pořad o baťovské architektuře.

Znovu jsem si tak připomněl ty báječné stavby, které vznikly především v meziválečné éře, ale některé i dříve nebo naopak později.

Prvním architektonickým poradcem Tomáše Bati byl slavný český projektant prof. Jan Kotěra. Ten navrhl dělnickou kolonii, složenou z malých domků. Z nich se zachoval v původní podobě jen jediný – stojí samozřejmě v Kotěrově ulici.  

Z předválečné doby je i Baťova vila, v níž dnes sídlí nadace. I tu navrhl tento známý pražský architekt. Na stavbě vily pracoval jako polír mladý hoch – jakýsi Franta Gahura. Kotěra ho Baťovi pochválil a ten navrhl, aby si jej vzal pan profesor na svou školu do Prahy. Gahura ale nejprve studoval na Umprum u jiného slavného architekta Jožeho Plečnika a navíc ještě sochařství u Josefa Drahoňovského. Teprve potom absolvoval Kotěrovu speciálku na Akademii výtvarných umění.  

Autorem Památníku Tomáše Bati je František Lydie Gahura

Po návratu do Zlína pak dostal první úkol – stavbu nové radnice na historickém náměstí. Baťa ale nebyl spokojen, budova se mu zdála tradiční, respektovala sice charakter historické zástavby, ale majitel obuvnického impéria měl jinou představu. Chtěl, aby se stavělo po americku – z jedné ze svých cest do USA dokonce přivezl plány tamních továren a skladišť.  

Jak známo, vše americké Baťa obdivoval, a tak jeho inženýři převzali celý konstrukční systém, včetně z palců přepočítaného modulu 615 na 615 cm skeletové konstrukce s železobetonovými válcovými sloupy. Gahura a jeho kolegové z Baťovy kanceláře pak v tomto systému postavili nejen tovární objekty, ale také hotel, obchodní dům, velké kino, úřední budovy, nemocnici, internáty, filmové ateliéry, ba dokonce kostel. A to nejen ve Zlíně – hlavním sídle firmy, nýbrž i v mnoha dalších filiálkách v řadě zemí čtyř kontinentů.  

Jen rodinné domky pro zaměstnance se stavěly jinak – tradičně z neomítaných cihel, ale s rovnou střechou a malou zahrádkou. Vše podle hesla Společně pracovat, individuálně bydlet. I to byl samozřejmě americký princip. Ve Zlíně fungoval skvěle – chudí lidé, kteří přicházeli pracovat do Baťových továren, si možnosti získat za symbolický nájem vlastní domek se zahrádkou velmi vážili. Ostatně život v meziválečném Zlíně nebyl špatný. Vyžadovala se disciplína a tvrdá práce, ale město mělo pro své zaměstnance skutečně komfortní vybavení.  

Baťovské domky ve Zlíně

Když Tomáš Baťa v roce 1932 tragicky zahynul ve svém letadle, vzdal otci zakladateli světového obuvnického impéria hold jeho věrný architekt František Lydie Gahura. Nejen tím, že vytvořil jeho sochařský portrét, ale také stavbou, která vstoupila do dějin evropské avantgardní architektury.

Tou byl Baťův památník, který projektant situoval jako point de vue osy, jež tvoří zelený pás, lemovaný po obou stranách internátními budovami. Prostý kvádr má stěny z průsvitného skla. Uvnitř byla stálá expozice, připomínající život Tomáše Bati i historii jeho továren. Hlavním exponátem byl ale firemní letoun firmy Junkers, jehož silueta prosvítala stěnami památníku. Byl to velmi působivý motiv.  

02326588.jpeg

V totalitní éře bylo jméno zakladatele obuvnického impéria na indexu a památník byl změněn v uměleckou galerii. Ta byla navržena s citem, ale skleněné stěny musely být odcloněny a tím stavba přišla o svou originalitu. Nyní se však objekt rekonstruuje do původní podoby, takže se máme na co těšit. Zlínská výtvarná galerie taky nepřišla zkrátka – získala důstojné sídlo spolu s muzeem v jedné z bývalých továren přímo v centru nového Zlína.  

V obnoveném památníku Tomáše Bati se samozřejmě objeví i replika letounu. Není snad třeba dodávat, že i tato ikonická stavba má typickou baťovskou konstrukci s válcovými železobetonovými sloupy.

Spustit audio
autor: Zdeněk Lukeš