Zdárné vyšetření vraždy Jána Kuciaka? Nevěřím v něj, říká dokumentaristka Zuzana Piussi

18. duben 2023

Ve Vizitce si nechala pustit skladbu Cruel Country od americké kapely Wilco; prý aby si připomněla, v jak kruté zemi žije. V dubnu měl premiéru její hraný debut Zešílet o tom, jak těžké je dovolat se spravedlnosti ve chvíli sousedské šikany. Hledání čisté spravedlnosti oproštěné od dojmů je ostatně její celoživotní téma, které od nultých let zpracovává v dokumentech. Hostem Ondřeje Cihláře byla filmařka Zuzana Piussi.

V devadesátých letech byla Zuzana Piussi i se svou sestrou hudebnicí Lucií Piussi důležitou součástí bratislavského divadla Stoka. V čase rozpadu Československa tu vymýšleli autorská představení a prostor k debatám dávali i opozičním politikům. „Tvořili jsme a byli idealističtí debilové,“ usmívá se při vzpomínce na dobu, kdy u zadních stolů ve Stoce sedávali u drahé whisky „pro jistotu“ i příslušníci Slovenské informační služby. „Všechno jsme dělali z nadšení, nedostávali jsme žádné dotace. Pak ale přišla další garnitura a Stoku zbourala, protože překážela nějakému novému obchodnímu domu.“

Rozložení politických a společenských sil, o kterém dlouhodobě zpívá Lucia Piussi na deskách už zaniklé kapely Živé kvety, se stalo půdorysem Zuzaniny filmařské práce. Kromě tvorby kostýmů a výtvarné práce ji odmala zajímaly i dokumenty, a tak jejich režii vystudovala na VŠMU v Bratislavě. Za film Nemoc třetí moci (2011) o stavu slovenského soudnictví jí hrozily až dva roky vězení a vysoká pokuta, přesto si nemyslí, že by v kladení záludných otázek a důslednosti potřebné pro kýžený výsledek byla nějak výrazně dobrá.

Jak se dá koupit spravedlnost

„Že jsem drsná jako někteří novináři? To se zdá, já jsem jenom zvědavá. Když na člověka moc tlačíte, tak z něj nic nedostanete. Mé filmy se skládají pomalu, není to jako novinařina, kdy vezmete obě strany sporu a uděláte z toho kauzu,“ vysvětluje. Na celovečerní dokument Ukradený stát (2019) o demokracii v postsocialistickém bloku navázala snímkem Očista (2021) o tom, co se dělo po smrti novináře Jána Kuciaka. Téma rozpracovává dokument amerického režiséra Matta Sarneckino Kuciak: Vražda novináře. Tento film ještě neviděla, politickou situaci na Slovensku ale kvůli své dokumentaristické práci sleduje detailně a domnívá se, že vraždu Kuciaka a jeho snoubenky Martiny se nikdy nepodaří zdárně vyšetřit. Sama ctí presumpci neviny a způsob, jakým se o této kauze píše v médiích, je pro ni zklamáním. „Tématu se věnuji ve filmu Očista, mluví se v něm o tom, jak se dá koupit spravedlnost. Na Slovensku se bavím s vyšetřovateli a ti mi říkají, jak špatně se tu vyšetřuje. Sebrali se kajícníci, na základě jejich přiznání se udělala obvinění, ale ti, co mají na hlavě největší máslo, potrestaní nebyli.“

Čtěte také

S Ondřejem Cihlářem mluvila Zuzana Piussi také o opětovném růstu popularity Roberta Fica, o tématu justičních omylů, kterým se v rámci přípravy na natáčení nového filmu věnuje v České republice, a také o svém hraném debutu Zešílet. Rodil se během nejsilnější vlny koronaviru a jeho předlohou jsou reálné zážitky hlavní hrdinky, herečky a jazykovědkyně Ingrid Hrubaničové, kterou dlouhodobě šikanovala nesvéprávná sousedka. Piussina dlouholetá kamarádka Hrubaničová si zapisovala absurdní zážitky z jednání na úřadech a vznikl tak komorní tragikomický film, ve kterém ovšem Piussi nezapře svůj dokumentaristický pozorovatelský přístup.

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.