Zdánlivě banální úkol. Architekt Jaromír Chmelík byl při rekonstrukci Bílé věže v Hradci Králové limitován nedostatečným prostorem

17 fotografií

Prohlédneme-li si parter věže postavené ze světlých kvádrů hořického pískovce, sotva nám unikne, že vnější schodiště je vyzděno z jiného materiálu. Společně s fragmentem opěrného pilíře představuje cihelné zdivo jeden ze zbytků původní kaple ze 14. století, které jako nejstarší viditelná vrstva vybízela k multiplikaci anebo rovnou k citaci. Nikoli však doslovné, ale symbolické, která by prostřednictvím materiálu evokovala jednu z nejvýznamnějších, avšak už zaniklých vrstev minulosti, které s dneškem spojuje čistě soudobé tvarosloví.

Chrám sv. Ducha a Bílá věž s kaplí sv. Klimenta|foto:Jakub Potůček, Český rozhlas

Architekt Chmelík s ním pracuje (vyjma prosklené čelní stěny, v níž se zrcadlí protější chrám sv. Ducha) především uvnitř, kde se nachází pokladna a křivolaké schodiště vedoucí přes dvě nízká, ke kontemplaci jako stvořená patra, do nitra věže. Puristicky čistému prostoru, kde stojí dvě křesla, na něž se člověk může usadit a studovat stavební detaily protějšího chrámu, dominuje pouze beton, černě natřená ocel a subtilní, do stropu integrovaná osvětlovací tělesa.

S identickými prvky a materiály se můžeme setkat i v samotné zvonici, jíž rekonstrukce zbavila necitlivých zásahů z minulosti a vrátila ji charakteristickou světle béžovou barvu. Ve věži, z níž se naskýtají úžasné výhledy – za ideálních podmínek lze spatřit i Sněžku – se nachází multimediální instalace přibližující dějiny 72 metrů vysoké kampanily, o kterou se zasloužil primas Martin Cejp z Peclinovce (1544–1599). Návštěvník se do její minulosti může ponořit díky interaktivním animacím, které jejich tvůrci rozehrávají zejména v předposledním zvonovém patře. Vrcholný zážitek pak představuje skleněný, bezmála čtyři metry vysoký model Bílé věže, díky němuž si každý může udělat obrázek o tom, jakým způsobem byla kampanila před několika stoletími postavena.