Zbigniew Herbert: Vztažené ruce svítí v temnotě
Listování v poezii polského básníka a esejisty. Z vlastních překladů připravil a komentářem doprovodil Josef Mlejnek. Účinkují Jiří Schwarz a Josef Mlejnek. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Básník Zbigniew Herbert byl jeden z nejpozoruhodnějších autorů našich severních sousedů, bytostný Evropan a vynikající esejista, kterého zásadně poznamenal „střet“ s dějinami – v patnácti letech prožil obsazení rodného Lvova Rudou armádou a jeho strýc zahynul v Katyni. A když bylo Herbertovi dvacet čtyři let, naplno začal komunistický útlak.
Zbigniew Herbert se narodil v roce 1924 ve Lvově, kde absolvoval klasické gymnázium. Patřil tedy k polské inteligenci, která jako první zažila střet hned s dvojím totalitarismem: sovětským a německým. Právě odtud pramenilo jeho pozdější odmítnutí účasti na poválečném veřejném životě. A tak musel tento vzdělanec, který vystudoval práva a ekonomii, který studoval polonistiku, filozofii a také dějiny umění (mj. byl vynikajícím kreslířem) až do poloviny padesátých let třít bídu s nouzí a střídat příležitostná zaměstnání. Zlomovým se pro něj stal „tající“ rok 1956, ve kterém debutoval sbírkou Struna světla.
Být věrný sám sobě
Následně mohl poprvé vycestovat a s úžasem navštívil Francii, Anglii a Itálii. Motiv poutníka obdivujícího klíčová místa evropské civilizace (Řím, Středomoří, Řecko, katedrály, holandské malířství atd.) se pak v jeho poezii mnohokrát vrací. A nejen v poezii – Herbert je výsostným esejistou a například jeho soubor esejů nazvaný příznačně Barbar v zahradě patří mezi nejlepší knihy, jaké kdy byly napsány o evropském umění. Básnický zážeh, poučenost a přesnost vidění nečiní z jeho esejů neprostupný hvozd, ale evokuje cestu plnou údivu, zážitků a poznání. 60. a 70. léta strávil Herbert z velké části v zahraničí, na stipendiích a přednáškových cyklech v Rakousku a USA. Vždycky se ale do Polska vrátil. Emigrace, která by pro básníka znamenala svobodu projevu, ale přitom by ho mohla odsoudit k mlčení a ztrátě publika, ho více děsila, než lákala.
Nejzávažnější Herbertovou básnickou sbírkou je Pan Cogito (1974), v níž se poprvé objevuje postava Pana Cogito, čili autorova alter ega. Tuto fiktivní postavu si básník odvodil z Descartova „cogito ergo sum – myslím, tedy jsem.“ Pan Cogito mu umožňoval vyjadřovat se s ironickou distancí k problémům a závažným otázkám tohoto světa. Pro Herberta byl zásadní mravní postulát „vnitřní pohyb“ obdivovaného autora Josepha Conrada: být věrný sám sobě. Postulát, kterému svým dílem i životem dostál.
V rozhlasovém cyklu Svět poezie na Vltavě listujeme v Herbertově pozdní poezii, o které autor pořadu a překladatel Josef Mlejnek výstižně prohlásil: „Málokterý básník, nebo spíše jeho poezie, tak ‚klame tělem‘, jako poezie Zbigniewa Herberta. Ve čtenáři či posluchači, a nejen v tom povrchním, snadno vzniká dojem, že jeho psaní je snadné, přímo jednoduché. Herbertovy verše jsou jednoduché, ale zároveň nepoměrně víc vsazeny do bytí než někdejší poezie všedního dne; vynořují se z hlubších, ‚ontologických‘ slojí.“
Účinkují: Jiří Schwarz a Josef Mlejnek
Z vlastních překladů připravil a komentářem doprovodil: Josef Mlejnek
Režie: Jaroslav Kodeš
Natočeno v roce 2011.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.