Zbigniew Herbert: Druhý pokoj
Ohromující studie lidské duše, meditace na téma smrti a samoty. Příběh mladých manželů žijících ve společné domácnosti se starou paní, které pocit ztráty soukromí a vidina získání druhého pokoje přivede až ke zločinu. On-line k poslechu do úterý 9. května 2017.
Hra pro dva hlasy a ticho za zdí, tak by šla ve stručnosti charakterizovat dramatická miniatura polského básníka, esejisty a dramatika Zbigniewa Herberta. Zápletka hry je jednoduchá. Mladí manželé žijí v rozděleném bytě. Naprostý nedostatek soukromí je ničí. Rádi by získali druhý pokoj na úkor původní majitelky bytu a to bohužel za každou cenu.
Herbertovo dramatické dílo není tak známé jako jeho poezie či eseje, představuje však významné doplnění jeho tvorby. Druhý pokoj je vzrušující studií lidské duše i meditací na téma smrti a samoty. Dramatická miniatura potvrzuje Herbertovu schopnost ukázat drama lidské existence pomocí strohých, minimalistických prostředků. Čeští diváci se s jeho dramatickou tvorbou mohli seznámit také prostřednictvím inscenace hry Jeskyně filosofů v pražském divadle Labyrint.
Osoby a obsazení: ona (Marika Procházková) a on (Lukáš Hlavica)
Překlad: Vlasta Dvořáčková
Dramaturgie: Martin Velíšek
Režie: Hana Kofránková
Natočeno v roce 2008.
Zbigniew Herbert (29. 10. 1924, Lvov - 26. 7. 1998, Varšava), syn legionáře, se během druhé světové války aktivně zapojil do podzemní armády AK. Maturitu složil na tajných kurzech během německé okupace. Po válce začal studovat polonistiku. Později získal diplom z práva a ekonomie. Věnoval se také filozofii v Toruni a ve Varšavě a navštěvoval Akademii výtvarných umění. Pod různými pseudonymy přispíval do kulturních periodik, pokoušel se uživit jako knihovník nebo ekonom, ale vzhledem ke svým politickým postojům těžko hledal adekvátní uplatnění. Jako básník debutoval časopisecky v roce 1950 na stránkách katolického týdeníku Tygodnik Powszechny, jeho první sbírka se ale mohla objevit až v roce 1956, v čase politického uvolnění.
Podstatnou část života strávil v zahraničí, ale nikdy se nestal skutečným emigrantem. V roce 1992 se natrvalo vrátil do Polska a do konce života zůstal nesmiřitelným kritikem přežívajících levicových ideí.
Herbertova poetická tvorba bývá členěna na tři období: první od knižního debutu do sbírky Napis, druhé vymezují sbírky Pan Cogito a Raport z oblężonego Miasta, třetí končí smrtí spisovatele. Po počáteční inspiraci verši Miłosze a Różewicze, zejména v jejich jednoduchém, úsporném stylu a prozaickém volném verši, našel svou poetiku. Hned na začátku se objevují jeho celoživotní témata: dědictví evropské kultury konfrontované s tragikou 20. století, věrnost vlastní identitě, sebeironie. Jeho poezie je plná smutku, zároveň nahlíží sám sebe vždy z odstupu, se stoickým klidem a statečností. Herbertovou nejslavnější postavou je Pan Cogito, který se poprvé objevuje ve stejnojmenné sbírce z roku 1974. Pan Myslím, je často připodobňován k Donu Quijotovi.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
