Zazpívat se dá všechno. Mezi básní a písňovým textem jsou ale rozdíly, říká Jiří Dědeček, který bravurně zvládá obojí
Spisovatel, básník, překladatel a svérázný písničkář Jiří Dědeček právě vydává výbor svých básní. Kniha s názvem Dobrý ráno zahrnuje deset jeho básnických sbírek vzniklých mezi lety 1987 a 2020 od Měsíce nad sídlištěm po Poštu shora. Autor tak nechává nahlédnout do svého nitra.
Zdůrazňuje přitom, že jde čistě o básně, texty tu chybí. „Zazpívat se dá všechno, ale mezi písňovým textem a básní jsou rozdíly. Písňový text je zachycení něčeho, co se událo, co jsem viděl, zažil nebo si představoval, a přímé pojmenování skutečnosti. Možná trošku přehnanými slovy či jednoduššími obrazy. Posluchač si věc nemůže vyložit jinak, než jak je napsaná a interpretovaná. Báseň je, aspoň u mě, pokus o zachycení nezachytitelného, zvláštních okamžiků, stavů mysli nebo mimořádně deformovaných představ. A cest k uchopení věci by v ní mělo být více,“ vysvětluje Dědeček své pojetí zmíněných literárních žánrů.
Přesto se odnepaměti jeho básní zmocňovali kolegové – muzikanti, a používali je coby texty. Dědečkovi to nevadilo. Naopak – měl radost, vždyť je zhudebňovali ti nejlepší českoslovenští tvůrci od Vladimíra Mišíka přes Jana Hrubého, Jiřího Veselého a Jana Buriana až třeba po Petra Skoumala. „Byli to za prvé přátelé, za druhé lidi, kteří to doopravdy uměli. A kteří taky sami, ať už paralelně se mnou nebo o něco později, začali psát svoje texty. Takže jsem měl radost – pokládal jsem to za pěkný vstup do uměleckého textařského světa, kde se obratně zachází se slovem,“ vzpomíná známý písničkář a básník.
Čím jsem starší, tím jsem velkorysejší
Přicházejí nové generace muzikantů, a Dědečkovy texty si vypůjčují dodnes. Tedy – skládají svou novou hudbu na starší texty nebo básně Jiřího Dědečka. „Co dva měsíce řešíme s Ochranným svazem autorským, jestli jsem skutečně autorem textu a jestli jsem ho té které regionální kapele dovolil použít. Občas se nad tím pozastavím, ale čím jsem starší, tím jsem velkorysejší, a tím radši jsem, že se moje slovo šíří. Nestalo se, že bych nějaký svůj text zakázal použít. Občas utrousím lehkou ironickou poznámku na téma úrovně hudby, ale nikdo to nebere vážně,“ usmívá se Dědeček.
Deset jeho básnických sbírek teď nicméně vychází v jedné knize oproštěno od jakéhokoliv zvukového doprovodu. Čtenář si je tak může vychutnat tak, jak jsou napsány, pěkně v tichu. Což je dobře.
Související
-
Moje básničky jsou prý nekorektní. Lidi ale občas najdou i to, co autor netuší, říká Jiří Dědeček
Písničkář, spisovatel, básník a překladatel Jiří Dědeček vydává další sbírku pro děti. Jmenuje se Pozval Tatar tatarku, a své si v ní najdou i dospělí.
-
BáSnění Jiřího Dědečka
Inspirativní texty do pořadu BáSnění tento týden vybírá, čte a komentuje básník, písničkář a překladatel Jiří Dědeček.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.