Zaváté končiny karlovarské aneb Z Karlových Varů do kopců a strání

Na vyhlídce nazvané Camera obscura už dávno temnou komoru nenajdeme, ale ve 20. letech 19. století tam skutečně stála a horké srdce lázní kolem hotelu Pupp a Vřídla se v ní k úžasu návštěvníků promítalo pomocí soustavy zrcadel. Využití vrcholu Buchberg (dnes Tři kříže) tehdy umožnila nová cesta, kterou v rámci robotní povinnosti města nařídil v dosud neproniknutelném lese postavit zemský purkrabí Kolowrat.

Goethova vyhlídka|foto:Pavel Halla

Po této cestě se poutník dostane k výše položené vyhlídce, kde stojí romantická restaurace s rozhlednou, dnes pojmenovanou po Goethovi. Původně ji však nechalo postavit město Karlovy Vary k poctě princezny Stefanie, důvěrně nazývané Štěpánky, manželky melancholického korunního prince Rudolfa, který se v loveckém zámečku Mayenburg spolu se svou milenkou Marií Vecerovou roku 1889 zastřelil. K vyprojektování rozhledny využilo město přítomnosti vídeňského architektonického ateliéru Fellner-Helmer, který tu stavěl divadlo a Císařské lázně. Místo se jmenuje Věčný život, název však nesouvisí s trpkým osudem princezny Štěpánky, ale s morovou ranou, která postihla Karlovy Vary v roce 1713.

Výhled ze Tří křížů na Karlovy Vary|foto:Naďa Krásná, Český rozhlas

Sejdeme-li do údolí a vydáme se Goethovou stezkou, uvidíme mezi stromy do výše čnějící žulové skalisko. Je na něm umístěna mramorová deska s básní napsanou francouzsky a nápis Parnass. Skála je svědkem vulkanických pochodů a deska s básní připomíná dobovou módu sentimentálního psaní ód na Karlovy Vary. Nedaleko skály Parnass jsou v podrostu ještě patrné zbytky někdejšího letního divadla, jež mělo v sezóně doplňovat lehčími žánry vážnější, zejména operní repertoár divadla kamenného.

Výřez z prospektu Kar­lových Varů z roku 7733 zobrazuje první divadelní „budovu" na samém okraji města za alejí Čes­kého sálu|foto:Státní oblastní archiv v Plzni

Poslední výlet po zavátých končinách karlovarských vede do místa, které připomíná i spolkovou činnost a šprýmařství z doby prosperity mezi dvěma světovými válkami. Usedneme-li na lavičku nazvanou Allschlaraffia, díváme se skrz plot do areálu současného letního kina. Svojí bytelností a kamennou architekturou se lavička výrazně liší od běžného lázeňského stylu. Dal ji sem totiž jako originál umístit spolek, který sdružoval vysoce postavené karlovarské měšťany v jakési hře na středověk. V Karlových Varech bylo těch „rytířů“, holdujících umění a žertům, šedesát. V roce 1934 nechali za peníze z velkorysé sbírky postavit nedaleko Schillerova pomníku kamennou lavičku. Karlovy Vary však zanedlouho vyměnily program Všespolkového koncilu Allschlaraffie, při němž se v roce 1920 město hemžilo postavami ve středověkém oblečení, za program Henleinových požadavků na sjezdu Sudetoněmecké strany; od té doby můžeme přihlížet už jen úpadku karlovarských krajinných cenností.