Zatopený estuár. Z veršů polské spisovatelky Marzanny Bogumiły Kielarové

13. březen 2022

Poznejte výraznou poetiku polské autorky střední generace, která se prosadila v 90. letech navzdory panujícímu civilismu i faktu, že polské poezii v té době dominovaly mužské hlasy. Účinkuje Dana Černá. Poslouchejte on-line po dobučtyř týdnů po odvysílání.

Účinkuje: Dana Černá
Připravila: Olga Stehlíková
Překlad: Michael Alexa a Renata Putzlacher-Buchtová
Režie: Lukáš Hlavica
Premiéra: 17. 5. 2020

Citlivá básnířka a také profesorka filozofie na varšavské univerzitě Bogumiła Kielarová projikuje svou senzibilitu do velkolepých přírodních obrazů a pokouší se pojmenovávat nepojmenovatelné, podstatu. „Literární kritika v jejím díle spatřuje blízkost s Elizabeth Bishopovou, Tomasem Tranströmerem a Eugeniem Montalem, zřejmě pro univerzální přesah básní, jejich vesmírnou rozlohu a senzuálnost,“ uvádí v rozhlasovém pořadu editorka a básnířka Olga Stehlíková. V souvislosti s dílem Kielarové se mluví o přijetí světa (až ztotožnění) a něžnosti veršů. Jezeru dokáže napsat: „tatáž vlna / nese mě i tebe, i každý klacek a nikdy neustane.“

Poezii Kielarové představujeme v průřezu, zaměřeném na jednu z jejích nejvýraznějších poloh: komorně dramatickou, využívající nezkrotné přírodní scenérie pro kontemplativně intimní, lyrická, ale přesto životaplná pozorování vlastního mikrokosmu.

Ze srdce, z jeho zasněžené stěny, nyní scházejí prachové laviny.
A samota je jako staré tektonické jezero, se dnem
plným hlubokých vrypů, propadů, bahnem zanesených příkopů.

autor: Olga Stehlíková
Spustit audio