Zasvěceni tanci
O brněnské taneční scéně není mnoho slyšet. Brno není hlavní českou destinací současného tance, ale i přesto se v něm nachází pár výrazných talentů contemporary dance.
Mezi progresivní soubory brněnského současného tance a pohybového divadla patří Oorphane, sdružení tanečníků i umělců z jiných oborů, z jejichž tvůrčí iniciativy vycházejí díla hodná naší pozornosti.
Soubor Oorphane uvedl od doby svého vzniku v roce 2007 řadu komorních i větších scénických forem. Mezi ně patří tanečně pohybové divadelní tvary jako Velké espreso do skla s mlékem, Narcisterna, Butterfly Affect, Sacrifice nebo I'm the Boss. Uměleckou ředitelkou a v podstatě jedinou choreografkou a lektorkou souboru je Julie Bienertová. V kontinuální práci s profesionálními i amatérskými tanečníky vytváří vlastní choreografický rukopis vycházející ze stylů současného tance, především pak z techniky jazz dance a kontaktní improvizace.
Julie Bienertová
Oorphane navazuje na projekt, který existoval už před tím. Nazýval se Quiorphano a vznikl v roce 2003 jako ryze amatérská platforma. Sdružoval studenty nejrůznějších oborů, které jsem učila v rámci Fakulty sportovních studií na Masarykově univerzitě obor moderní tanec a jazz. Přišlo mi inspirativní pracovat s nějakou uzavřenou skupinou déle. Vznikla frakce lidí, kterou jsem zastupovala já, Filip Zlámal a Dáša Jiříčková, která se rozhodla dělat věci po svém a v menším počtu lidí. Takže jsme se separovali a vytvořili frakci Ooprhane. Od toho je odvozený i název Ooprhane, jakožto sirotek po Quiorphano.
Choreografie Oorphane vycházejí z konceptů, myšlenek a různých pojetí skutečnosti, které jsou dále tanečníky i choreografkou zpracovávány a sestavovány do dramaturgicky pevných celků. Přítomnost jediné choreografky a zároveň taneční pedagožky členům souboru umožňuje sjednotit pohybový slovník a rozvíjet technické taneční dispozice.
Julie Bienertová
Já dávám konceptový rámec, tedy to, co se zhruba bude dělat, ale nevytvářím jednotlivé pohyby. Čekám, že ty mi budou nabízet tanečníci. To, co mi nabídnou, zpracovávám a velice mě baví sledovat kreativitu lidí. To ovšem na tanečníky klade značné nároky, protože musí nějakou kreativitu předvádět. Já dávám myšlenku a na tu myšlenku mi tanečník nabídne zpětnou vazbu, tedy záleží i na ostatních tanečnících, jak ta choreografie bude vypadat.
V rámci večera tří choreografií byly uvedeny inscenace I'm the Boss, Butterfly Affect a Sacrifice. Představení I'm the Boss se choreografickému triptychu vymykalo dynamickým hudebním i tanečním pojetím tématu nadřazenosti a útlaku. Hudba byla hlavním motivačním i temporytmickým prvkem představení; někdy až příliš silným, čímž přebíjela taneční akci, která navíc nekorelující s obrazem promítaným na zadní prospekt.
Pro ostatní dva projekty zvolili hudební koláž, která nebyla pomocnou berličkou, ale naopak právoplatným partnerem tanečníků. V určitých situacích šli tanečníci rytmicky pohybem proti hudbě, díky čemuž umocňovali napětí, a dokázali tak soustředit pozornost na pohyb proplouvající digitální projekcí abstraktních obrazů.
Ne vždy se ale tanečníkům podařilo k této syntéze dospět a každé drobné vyšinutí ze sestaveného tvaru působilo rušivě. Půvab choreografií Ooprhane totiž tkví v přesnosti vykreslení protikladů, jako je křehkost a síla, náznak i dotaženost gest, a zároveň ve schopnosti pohotové reakce na dynamické střídání pohybu a statičnosti. To se ale nedaří tanečníkům pokaždé naplňovat, čímž dramatičnost těchto situací potlačují.
Julie Bienertová
Řeším dilema, jestli si vychovat dobrého contemporary tanečníka v našem souboru, nebo ho někde polapit konkurzem a motivovat ho, aby s námi zůstal. Ale stále se mi zdá lepší ta varianta si tanečníka vychovat. Čili lidi, kteří přišli před dvěma třemi lety, začínají být velmi šikovní a na jevišti působí dobře. Oproti zoufalému shánění tanečních hvězd, které v Brně ani neseženeme. Já věřím na jiný styl práce, věřím na dril, na dlouhé dny strávené repetitivními pohyby, než se člověk naučí konkrétní prvek.
Mým cílem je, aby pohyb vypadal přirozeně a nenaučeně, ale aby za ním stála nějaká technická výuka. Nemám ráda konceptuální umění, které stojí na diletantství.
Citlivý způsob propojování tance a pohybového divadla s tématy vycházejícími z dramatických mezilidských vztahů je devízou souboru Oorphane. Důležité je neustrnout v zaběhnutém stylu a často se opakujících pohybech a pokusit se objevovat jiné formy a žánry.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
