Zašmodrchaná erotika pod modrým nebem

"Směšné lásky" současnosti tedy nejsou, jako byly před čtyřiceti lety u Kundery, o do té doby tabuizovaném sexuálním chtění jako základní lidské aktivitě, ale o (ne)sexu jako výrazu neschopnosti současníků realizovat hlubší lidské vztahy. Dušezpytné nasvícení tu nemá vliv na jednání postav, je ve hře podobně umělé a vnějškové jako učitelská profese, propojení jednotlivých osudů či retardující odkazy na ranou historii dvacátého století. (Ty vrcholí vyprávěním o "tetě May" a její rovněž nerealizované, ale vše přetrvávající lásce k mladému muži - oběti první světové války.)

Po "východoněmecké" hře Fritze Katera Včas milovat, včas umírat, mixující problémy pubertálních lásek s historií NDR, jde o další současný titul Divadla Na Zábradlí z dobového "populáru" - proudu běžné divadelní nabídky. Škoda, od této scény vzhledem k její tradici očekáváme víc. Hostující Michal Dočekal, který ve svých inscenacích v Komedii i v Národním divadle nejednou prokázal schopnost originálně se podívat pod povrch textu, tentokrát svou režii soustředil především na úspěšné vybalancování dojetí, ironie a trapnosti jednotlivých sekvencí a na gradaci celku.

Igor Bareš a Jana Preissová jako jeden ze tří párů učitelů ve hře Davida Eldridge "Pod modrým nebem"|foto: Divadlo Na zábradlí

Příběh nejmladší dvojice - Ela Lhotská jako Helena a David Švehlík v roli frajírka Nicka - si víc pohrává s komickými momenty společné večeře, plynoucími z neporozumění: ona očekává milostné vyznání a sex, on chce rozchod. Pro vyhrocení napětí by přitom bylo podstatnější, aby se Švehlík rozhodl, zda hraje vypjatého narcise nebo utajovaného homosexuála. Magdalena Sidonová v druhém příběhu sice naznačila, že za sadomasochistickými hrátkami a tvrdostí její Michelle může být série zkušeností se slabošskými atrapami mužů, které jí osud (?) přivál do cesty, ovšem závěrečné gesto porozumění pro podobně nechutného voyera Grahama v působivém podání Igora Chmely má slabou oporu nejen v textu, ale i v předchozím přespříliš tvrdém vedení postavy Michelle. Po těchto dvou dramatech "ujeté" sexuality vrcholí hra lidštějším (i když také poněkud nevěrohodným) příběhem věkově nerovné dvojice v podání Jany Preissové a Igora Bareše - osmapadesátileté Anny a dvaačtyřicetiletého Roberta, kteří spolu jezdí devět let na dovolenou (ač se jen jednou políbili!). Tentokrát k vyznání dojde, ale vše stejně zůstává otevřeno. Neboť co by tomu řekla Robertova matka a co Aniny dospělé děti. Oba herci překonávají úskalí sentimentu a výstavby textu zdařilým a jemným koktejlem suché ironie. Bareš také přesnou dávkou parodie, kterou dokáže dovést a vybalancovat i na hranici trapna.