Zapomenutý pražský život
Příliš to nečekáte a z ničeho nic vstupujete do prostor ve sklepeních. Musíte dělat po schodech velké kroky, abyste neupadli. Diapozitivy na stěnu promítají informace, které jsou prokládané jen oznámeními o výšce hladiny při záplavách roku 1890 a 2002. Jste tedy v místech, která byla nasáklá vodou, ale hodí se pro oživování vzpomínek. Jaká byla dnes už zapomenutá Praha na fotografiích z let 1875 až 1912?
Originální umístění sbírky fotografií nás tedy překvapí. Clam-Gallasův palác má sice krásné sály, kde se taky uskutečňují výstavy, ale jeho sklepení má v sobě mnoho nostalgického. Kromě toho umožňuje zajímavý pohled na historii - při přechodech ze sálu do sálu musíte sklonit hlavu, aby vás snížený podhled do ní neudeřil. Zavěšení fotografií jako by je samé zlehčovalo a vzpomínka na místa tak dává iluzi příletu z minulosti. Je ale zajímavé pozorovat černobílé snímky a všímat si života, který z nich sálá.
Expozice je komponována do tří celků - Prahou křížem krážem, Život pražské ulice a Stavební proměny a novostavby 19. století. První celek je vlastně procházkou různými místy, která můžeme porovnávat se současností. Autorem většiny ze známých snímků je František Fridrich, těch novějších Jindřich Eckert. Velká část z nich má anonymní původce, ale tak může lépe vystupovat navenek vztah lidí k městu. Cítíme živou koexistenci, kdy ještě město nerozděluje automobilismus a dálnice. Živá ulice Na Příkopě spolu s Můstkem je plná lidí, povozů a vedou zde tramvajové koleje. Místa a lidé jsou si viditelně blíž, muži nosí klobouky a hůlky a ženy nabírané sukně. Na jednom ze snímků vidíme krásné gotické průčelí staré radnice v popředí s Morovým sloupem, čímž nám Praha připomíná spíš západoevropské město. Je typické, že tento odér byl později zničen dvěma různými socialismy. Na další z množství fotografií můžeme vidět Karlův most, který je ostatně přirozeně častým námětem. Při opačném než očekávaném pohledu ale můžeme vidět na Karlových lázních nápis "Ruské parní vanové minerální lázně" a nad konotacemi se současností se můžeme pousmát. Zajímavý je nejstarší snímek řady - Prašná brána před regotizací z roku 1875 od Fridricha. Působí ještě roztomile barokně hlavně díky zakončení střechou. Jindřich Eckert roku 1900 už fotí Prašnou bránu tak, jak ji známe a musím říct, že tady se přestavba jistě povedla.
Život pražské ulice dokumentují díla Bohumila Střechy z roku 1907. Italský zmrzlinář na pražské ulici je obklopen přirozeným děním, do kterého bychom mohli vstoupit. U prodejního stánku s hračkami dominují čepice, bubínky a počítadla, ale především všudypřítomná zvědavá očka dětí, která u žádného ze snímků nezmizí. A aby zmizela třeba u fota s názvem Maňáskové divadlo, to by bylo s podivem. Skupina dětí v něm pozoruje loutky vedené zespodu, nejspíš kašpárka s čertem, a to je také jediná chvíle, kdy se zdají úplně zaměřené na dění v jednom místě. Můžeme si prohlédnout, že móda plně odpovídá našim očekáváním z dobových filmů. Vedlejší stánek s loutkami - kašpárky ale nikdo neobklopuje, jako všechny děti po světě si jistě nemohly všechno jen tak dovolit. Ale šmejdily, třeba dál až k pouťové atrakci s názvem Orient.
Další část, Stavební proměny a novostavby 19. století, už je opravdu především porovnáváním staveb a míst minulosti a současnosti. Vyniká tady například Nádraží severozápadní dráhy, známější pod názvem Těšnov. Bylo krásné už po dostavbě roku 1875, ale zbořila ho arogance moci a stavba dálnice skrz město roku 1985. Na snímku Jana Kříženeckého vynikne zaznamenání bouraného Josefova, kde už se v pozadí vytyčuje secesní Pařížská třída. A. Klíma zachytil ještě kolorit dřevěných fúr a plotů pražského Podskalí před demolicí malých domků. Když pak ale vidíme velkoměstské stavby konce 19. století, cítíme hrdost stavitelů, ale i určitý gigantismus své doby. Před námi defilují starší a je nahrazující moderní mosty, také jako paláce působící činžovní domy na nábřeží. I budovy významných staveb z kulturního hlediska, jako je Národní muzeum, které na jednom z předešlých snímků nebylo, protože se postavilo na místě zbořených hradeb. Vedle něj na snímku spatříme Uměleckoprůmyslové muzeum, Muzeum hlavního města Prahy ještě uprostřed parku, Rudolfinum, Národní divadlo nebo třeba Německé divadlo, dnes známé jako Státní opera.
Úplně nejstarší stav Prahy ale můžeme vidět na plakátu, který je přetiskem mědirytiny autora van Alten Allena z let 1676-1684. "Panorama Prahy a okolí z ptačí perspektivy od návrší nad Smíchovem" nám svým obšírným barokním názvem naznačuje spoustu faktů. Jako my vidíme rozdíly mezi současností a dobou před víc než sto lety, mohli i naši předci vidět rozdíly podle malovaných a graficky upravených panoramat, vedut a různých tisků. Vždy je ale zajímavé obrátit se do sklepení mysli a paměti místa a krajiny, abychom viděli výhody a nevýhody rozdílů. Na různých místech a v různých dobách se žije jinak, spojujícím článkem je život a výtvory lidí. A Praha z takového pohledu vychází dobře. Latinské sousloví "Praga caput regni Bohemiae" je pak vystihující.
Výstavu Zapomenutá Praha můžete vidět do 30. října.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
